Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Alors Job prit la parole et dit:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Oui, aujourd’hui ma plainte est amère, et pourtant ma main retient mes soupirs.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Oh! Qui me donnera de savoir où le trouver, d’arriver jusqu’à son trône!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Je plaiderais ma cause devant lui, et je remplirais ma bouche d’arguments.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Je saurais les raisons qu’il peut m’opposer, je verrais ce qu’il peut avoir à me dire.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
M’opposerait-il la grandeur de sa puissance? Ne jetterait-il pas au moins les yeux sur moi?
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Alors l’innocent discuterait avec lui, et je m’en irais absous pour toujours par mon juge.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Mais si je vais à l’orient, il n’y est pas; à l’occident, je ne l’aperçois pas.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Est-il occupé au septentrion, je ne le vois pas; se cache-t-il au midi, je ne puis le découvrir.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Cependant il connaît les sentiers où je marche; qu’il m’examine, je sortirai pur comme l’or.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Mon pied a toujours foulé ses traces; je me suis tenu dans sa voie sans dévier.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Je ne me suis pas écarté des préceptes de ses lèvres; j’ai fait plier ma volonté aux paroles de sa bouche.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Mais il a une pensée: qui l’en fera revenir? Ce qu’il désire, il l’exécute.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Il accomplira donc ce qu’il a décrété à mon sujet, et de pareils desseins, il en a beaucoup.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Voilà pourquoi je me trouble en sa présence; quand j’y pense, j’ai peur de lui.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Dieu fait fondre mon cœur; le Tout-Puissant me remplit d’effroi.
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
Car ce ne sont pas les ténèbres qui me consument, ni l’obscurité dont ma face est voilée.
