Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Then answered Job, and said,
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Even now is my complaint bitter: my suffering is heavier than my groans.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Oh who would grant that I knew where I might find him! that I might attain to his Judgment throne!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
I would put in order before him my cause, and my mouth would I fill with arguments.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
I should know the words which he might answer me, and understand what he might say unto me.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Would he with his power contend against me? he would truly not lay such doings to my charge.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
There would an upright one argue with him; and I should be allowed to escape for ever by my judge.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
But, lo, I go eastward—and he is not there; and to the west— and I cannot perceive him;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
When he doth great things at the north, I behold him not; he hideth himself in the south—and I see him not.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
But he knoweth the way that I take: were he to probe me, I should come forth as gold.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
On his steps my foot hath held fast: his way have I kept, and swerved not.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
From the commandment of his lips have I also not moved away: as a fixed statute for me have I treasured up the sayings of his mouth.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
But he is unchangeably one, and who can turn him? And what his will desireth, even that he doth.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
For he will bring to completion what hath been destined for me: and like these hath he many other things with him.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Therefore am I terrified at his presence: I will reflect, and be in dread of him.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Still God hath made timid my heart, and the Almighty hath terrified me;
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
Because I was not destroyed before this darkness, and because he hath not hidden from my face [this] gloom.
