Jób 23

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

Then Job answered, and said:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

Now also my words are in bitterness, and the hand of my scourge is more grievous than my mourning.

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

Who will grant me that I might know and find him, and come even to his throne?

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

I would set judgment before him, and would fill my mouth with complaints.

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

That I might know the words that he would answer me, and understand what he would say to me.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

I would not that he should contend with me with much strength, nor overwhelm me with the weight of his greatness.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Let him propose equity against me, and let my judgment come to victory.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

But if I go to the east, he appeareth not; if to the west, I shall not understand him.

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

If to the left hand, what shall I do? I shall not take hold on him: if I turn myself to the right hand, I shall not see him.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

But he knoweth my way, and has tried me as gold that passeth through the fire:

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

My foot hath followed his steps, I have kept his way, and have not declined from it.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

I have not departed from the commandments of his lips, and the words of his mouth I have hid in my bosom.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

For he is alone, and no man can turn away his thought: and whatsoever is soul hath desired, that hath he done.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

And when he shall have fulfilled his will in me, many other like things are also at hand with him.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

And therefore I am troubled at his presence, and when I consider him I am made pensive with fear.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

God hath softened my heart, and the Almighty hath troubled me.

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

For I have not perished because of the darkness that hangs over me, neither hath the mist covered my face.