Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Pea naʻe toki tali ʻe Elifasi mei Timani, ʻo ne pehē,
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
‘ʻE faʻa ʻaonga ʻae tangata ki he ʻOtua,’ ʻo hangē ʻoku ʻaonga ʻaia ʻoku poto kiate ia pe?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
He ʻoku ʻaonga ki he Māfimafi ʻa hoʻo māʻoniʻoni? Pe ʻaonga ki ai ʻa hoʻo fakahaohaoa ho ngaahi ʻaluʻanga?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
He te ne tautea koe ko ʻene manavahē kiate koe? Te ne fai koā mo koe ʻae fakamaau?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
ʻIkai ʻoku lahi ʻaupito hoʻo angahala? Pea taʻengata mo hoʻo ngaahi hia?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
He kuo ke maʻu taʻetotonu ʻae totongi mei ho kāinga, pea kuo ke faʻao mei he telefua honau kofu.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Naʻe ʻikai te ke fakainua ʻae vaivai ʻaki ʻae vai, pea kuo ke taʻofi ʻae mā mei he fiekaia.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Ka naʻe ʻoe tangata mālohi ʻae fonua; pea nofo ai ʻae tangata ongoongolelei.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Kuo ke fekau atu taʻehameʻa ʻae kau fefine kuo mate honau husepāniti, pea kuo fesiʻi ʻae nima ʻoe kau tamai mate.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Ko ia kuo kāpui ai koe ʻe he ngaahi tauhele, pea ke puputuʻu ʻi he manavahē kuo fakafokifā;
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Pea ko e fakapoʻuli ke ʻoua naʻa ke mamata, pea ʻufiʻufi koe ʻe he ngaahi vai lahi.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
“ʻIkai ʻoku ʻi he langi ʻi ʻolunga ʻae ʻOtua? Pea ke vakai ki hono māʻolunga faufau ʻoe ngaahi fetuʻu lahi!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Ka ke pehē ʻe koe, ‘ʻOku ʻilo fēfē ʻe he ʻOtua? Pea ʻe faʻa fakamaau ʻe ia ʻi he loto ʻao fakapoʻuli?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Ko e ʻufiʻufi kiate ia ʻae ngaahi ʻao matolu, ʻaia ʻoku ʻikai te ne mamata ai; pea ʻoku hāʻele pe ia ʻi he hāʻeleʻanga ʻi he langi.’
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
He kuo ke fakaʻilongaʻi ʻe koe ʻae hala motuʻa, naʻe fou ai ʻae kakai angahala?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
ʻAkinautolu naʻe tuʻusi hifo ʻi he teʻeki hoko honau kuonga, ʻakinautolu naʻe lōmaki honau tuʻunga ʻaki ʻae vai:
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
ʻAkinautolu naʻe pehē ki he ʻOtua, ‘ʻAlu ʻiate kimautolu:’ pea, ‘Ko e hā ʻe faʻa fai ʻe he Māfimafi maʻanautolu?’
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Ka naʻa ne fakapito ʻaki ʻae ngaahi meʻa lelei honau ngaahi fale: ka ʻoku mamaʻo ʻiate au ʻae fakakaukau ʻoe angahala.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
ʻOku mamata ki ai ʻae māʻoniʻoni, pea fiefia: pea ʻoku kata manuki kiate kinautolu ʻe he taʻeangahala.
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
‘Koeʻuhi naʻe ʻikai tuʻusi ʻetau koloa, ka ko honau toe ʻoku fakaʻauha ʻe he afi.’
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
“Fai ke ke ʻiloʻi ia, pea ke melino: pea ko ia ʻe hoko ai ʻae lelei kiate koe.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
ʻOku ou kole kiate koe, ke ke maʻu ʻae fono mei hono ngutu, pea ke faʻo ki ho loto ʻa ʻene ngaahi folofola.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Kapau te ke tafoki ki he Māfimafi, ʻe langa hake koe, pea te ke tukuange ke mamaʻo ʻae hia mei ho ngaahi fale.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Pea te ke toki fokotuʻu ʻae koloa ʻo hangē ko e efu, mo e koula ʻo Ofeli ʻo hangē ko e ngaahi maka teka ʻoe tafeʻanga vai.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
ʻIo, ʻe hoko ʻae Māfimafi ko ho fakaū, pea te ke maʻu ʻo lahi ʻae siliva.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
He te ke toki fiefia ʻi he Māfimafi, pea hanga hake ho mata ki he ʻOtua.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Te ke fai haʻo lotu kiate ia, pea te ne ongoʻi koe, pea te ke fai hoʻo ngaahi fuakava.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Te ke tuʻutuʻuni foki ha meʻa, pea ʻe fakamoʻoni ia kiate koe: pea ʻe ulo ʻae maama ki ho ngaahi hala.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
ʻOka ai ha tōkilalo, te ke toki pehē, ‘ʻOku ai ʻae hakeakiʻi;’ pea ʻe fakamoʻui ʻe ia ʻae angavaivai.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
ʻE fakahaofi ʻe ia ʻae fonua motu ʻoe taʻeangahala: pea ʻoku hao ia ʻi he māʻoniʻoni ʻo ho nima.”
