Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Entonces Elifaz temanita tomó la palabra y dijo:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
“¿Puede el hombre ser útil a Dios? Solo a sí mismo es útil el sabio.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
¿Qué provecho tiene el Todopoderoso de que tú seas justo? ¿O qué ventaja, si son perfectos tus caminos?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
¿Te castiga acaso por tu piedad, y entra en juicio contigo?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
¿No es inmensa tu malicia, y no son innumerables tus maldades?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Exigiste prendas a tus hermanos, sin justo motivo, y despojaste al desnudo de su ropa.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
No diste agua al desfallecido, y al hambriento le negaste el pan,
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
ya que el hombre de brazo (fuerte) ocupa la tierra, y se adueñan de ella los que gozan de privilegios.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
A las viudas las despachaste con las manos vacías, y rompiste los brazos al huérfano.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Por eso estás cercado de lazos, y te aterra de improviso el espanto.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
(Te cubren) tinieblas y no puedes ver; te inundan aguas desbordadas.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
¿No está Dios en lo alto del cielo? Mira las sublimes estrellas: ¡Qué altura!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Y tú dices: «¿Qué sabe Dios? ¿acaso juzga a través de las nubes?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Nubes espesas le envuelven y no puede ver; se pasea por el circuito del cielo.»
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
¿Quieres tú acaso seguir aquel antiguo camino, por donde marcharon los malvados?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Fueron arrebatados antes de tiempo, y sobre sus cimientos se derramó un diluvio.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Decían a Dios: «¡Apártate de nosotros! ¿Qué podrá hacernos el Todopoderoso?»
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Y Él llenaba sus casas de bienes. ¡Lejos de mí el consejo de los impíos!
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Los justos verán y se alegrarán (de su ruina), y los inocentes se reirán de ellos,
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
(diciendo): «No ha sido aniquilada su fuerza, y sus restos consumidos por el fuego?»
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Reconcíliate con Él, y tendrás paz; así te vendrá la felicidad.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Recibe de su boca la Ley, y pon sus palabras en tu corazón.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Serás restablecido, si te convirtieres al Omnipotente, y apartas de tu tienda la iniquidad.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Echa al polvo el oro, y entre los guijarros del arroyo (los tesoros de) Ofir;
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
y será el Todopoderoso tu tesoro, y caudal de plata para ti.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Entonces te gozarás en el Omnipotente, y alzarás tu rostro hacia Dios.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Le rogarás, y Él te escuchará; y tú le cumplirás tus votos.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Si proyectas una cosa, te saldrá bien, y sobre tus caminos brillará la luz.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Si te abaten, podrás decir: «¡Arriba!» pues Él salva a los que humildemente bajan los ojos.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Se salvará el inocente, será librado por la pureza de sus manos.”
