Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Le hoe ty natoi’ i Elifaze nte-Temane:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Mahasoa an’Andrianañahare hao t’indaty? mahafitoloñ’aze hao t’ie bey moko?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Mahafale i El-Sadai hao t’ie vantañe? aman-tambe’e hao te fonire’o tsy aman-kila o sata’oo?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Ty fañeveña’o ama’e hao ty añendaha’e azo hizaka’e?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Tsy mitoabotse hao o tahi’oo? Tsi-vatse o hakeo’oo!
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Nangala’o tsoake ami’ty tsy vente’e i rahalahi’oy, vaho hinoli’o hiboridañe.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Tsy nanjotsoa’o rano ty taliñiereñe hinoma’e, vaho nitana’o amy salikoeñey ty mahakama.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Tompo’ ty tane toy ty fanalolahy; vaho mpioneñe ao ty aman-kasy.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Nampolie’o hara’e o vantotseo, vaho navitso’o ty taña’ o bode-raeo.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Toly t’ie arikoboñem-pandrike, naho itsoborean-ka’endrahañe;
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
an-kamoromoroñañe tsy hahaisaha’o, vaho mandipots’azo ty rano bey.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Tsy andindin-dikerañe ao hao t’i Andrianañahare? Isaho ka ty haabo’ o vasiañeo, t’ie an-tiotiots’ eñe.
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Hoe irehe: Ino ty arofoanan’ Añahare? hahafiranga o ieñe milodolodoo hao ty fizakà’e?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Mañibok’ aze o rahoñe mikopokeo tsy hahavazohoa’e, vaho an-kivoho’ i likerañey ty fidraidraita’e.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Horihe’o hao i lalañe haehae nilià’ ondaty tsereheñeoy?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
O sinintoñe aolo’ ty andro’eo; ie sinaon-drano-vohitse o faha’eo,
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
ie nanao ty hoe aman’ Añahare: Ihankaño zahay; naho, Ino ty mete hanoa’ i El-Sadai?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Mbe natsafe’e hasoa avao ty anjomba’e. Fe lavits’ ahy ty famerea’ o tsivokatseo.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Oni’ o vañoñeo Izay, le fale, iankahafa’ o malioo añ’ inje,
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
[ami’ty hoe]: Toe naitoeñe o malaiñe anaio, niforototoe’ ty afo o vara’ iareoo.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Aa le mifampilongoa ama’e, hanintsiña’o, hitotsaha’ ty soa.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Ehe, rambeso am-palie’e ty Hake, vaho ahajao añ’arofo’o ao o tsara’eo.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Mimpolia amy El-Sadai le ho vaoen-drehe, ampisitaho lavitse i kiboho’oy ty tsy to.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Ahajao an-debok’ ao ty vara, ty volamena’ i Ofire amo vato an-torahañeo.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Le i El-Sadai ty ho vara’o, ie ty volafoty ki’e ama’o,
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
vaho hifalea’o t’i El-Sadai, le hampiandrae’o aman’ Añahare ty lahara’o.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Hihalaly ama’e irehe, le hijanjiña’e, ie havaha’o o nifantà’oo.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Hisafiry irehe, le ho tafetetse vaho hireandreañe amo lala’oo ty hazavàñe.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Naho eo ty areke, le hanoa’o ty hoe: tsiringèvotse! ty mirè-batañe ro haha.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Havotso’e hao ty tsy malio tahiñe, hañaha azo ty faliom-pità’o.
