Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Respondens autem Eliphaz Themanites, dixit:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Numquid Deo potest comparari homo, etiam cum perfectæ fuerit scientiæ?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Qui prodest Deo si iustus fueris? aut quid ei confers si immaculata fuerit via tua?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Numquid timens arguet te, et veniet tecum in iudicium,
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Et non propter malitiam tuam plurimam, et infinitas iniquitates tuas?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Abstulisti enim pignus fratrum tuorum sine causa, et nudos spoliasti vestibus.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Aquam lasso non dedisti, et esurienti subtraxisti panem.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
In fortitudine brachii tui possidebas terram, et potentissimus obtinebas eam.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Viduas dimisisti vacuas, et lacertos pupillorum comminuisti.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Propterea circumdatus es laqueis, et conturbat te formido subita.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Et putabas te tenebras non visurum, et impetu aquarum inundantium non oppressum iri?
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
An non cogitas quod Deus excelsior cælo sit, et super stellarum verticem sublimetur?
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Et dicis: Quid enim novit Deus? et quasi per caliginem iudicat.
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Nubes latibulum eius, nec nostra considerat, et circa cardines cæli perambulat.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Numquid semitam sæculorum custodire cupis, quam calcaverunt viri iniqui?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Qui sublati sunt ante tempus suum, et fluvius subvertit fundamentum eorum:
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Qui dicebant Deo: Recede a nobis: et quasi nihil posset facere Omnipotens, æstimabant eum:
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Cum ille implesset domos eorum bonis, quorum sententia procul sit a me.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Videbunt iusti, et lætabuntur, et innocens subsannabit eos.
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
Nonne succisa est erectio eorum, et reliquias eorum devoravit ignis?
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Acquiesce igitur ei, et habeto pacem: et per hæc habebis fructus optimos.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Suscipe ex ore illius legem, et pone sermones eius in corde tuo.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Si reversus fueris ad Omnipotentem, ædificaberis, et longe facies iniquitatem a tabernaculo tuo.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Dabit pro terra silicem, et pro silice torrentes aureos.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Eritque Omnipotens contra hostes tuos, et argentum coacervabitur tibi.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Tunc super Omnipotentem deliciis afflues, et elevabis ad Deum faciem tuam.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Rogabis eum, et exaudiet te, et vota tua reddes.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Decernes rem, et veniet tibi, et in viis tuis splendebit lumen.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Qui enim humiliatus fuerit, erit in gloria: et qui inclinaverit oculos, ipse salvabitur.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Salvabitur innocens, salvabitur autem in munditia manuum suarum.
