Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite answered and said,
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Can a man be profitable unto God, as he that is wise may be profitable unto himself?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
[Is it] any pleasure to the Almighty, that thou art righteous? or [is it] gain [to him], that thou makest thy ways perfect?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Will he reprove thee for fear of thee? will he enter with thee into judgment?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
[Is] not thy wickedness great? and thine iniquities infinite?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
For thou hast taken a pledge from thy brother for nought, and stripped the naked of their clothing.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Thou hast not given water to the weary to drink, and thou hast withholden bread from the hungry.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
But [as for] the mighty man, he had the earth; and the honourable man dwelt in it.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless have been broken.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Therefore snares [are] round about thee, and sudden fear troubleth thee;
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Or darkness, [that] thou canst not see; and abundance of waters cover thee.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
[Is] not God in the height of heaven? and behold the height of the stars, how high they are!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
And thou sayest, How doth God know? can he judge through the dark cloud?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Thick clouds [are] a covering to him, that he seeth not; and he walketh in the circuit of heaven.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Hast thou marked the old way which wicked men have trodden?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Which were cut down out of time, whose foundation was overflown with a flood:
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Which said unto God, Depart from us: and what can the Almighty do for them?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Yet he filled their houses with good [things: ] but the counsel of the wicked is far from me.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
The righteous see [it], and are glad: and the innocent laugh them to scorn.
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
Whereas our substance is not cut down, but the remnant of them the fire consumeth.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Acquaint now thyself with him, and be at peace: thereby good shall come unto thee.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Receive, I pray thee, the law from his mouth, and lay up his words in thine heart.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
If thou return to the Almighty, thou shalt be built up, thou shalt put away iniquity far from thy tabernacles.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Then shalt thou lay up gold as dust, and the [gold] of Ophir as the stones of the brooks.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Yea, the Almighty shall be thy defence, and thou shalt have plenty of silver.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
For then shalt thou have thy delight in the Almighty, and shalt lift up thy face unto God.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Thou shalt make thy prayer unto him, and he shall hear thee, and thou shalt pay thy vows.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Thou shalt also decree a thing, and it shall be established unto thee: and the light shall shine upon thy ways.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
When [men] are cast down, then thou shalt say, [There is] lifting up; and he shall save the humble person.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
He shall deliver the island of the innocent: and it is delivered by the pureness of thine hands.
