Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then answered Eliphaz the Temanite, and said:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Can a man be profitable unto God? Or can he that is wise be profitable unto Him?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Is it any advantage to the Almighty, that thou art righteous? Or is it gain to Him, that thou makest thy ways blameless?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Is it for thy fear of Him that He reproveth thee, that He entereth with thee into judgment?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Is not thy wickedness great? And are not thine iniquities without end?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
For thou hast taken pledges of thy brother for nought, and stripped the naked of their clothing.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Thou hast not given water to the weary to drink, and thou hast withholden bread from the hungry.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
And as a mighty man, who hath the earth, and as a man of rank, who dwelleth in it,
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless have been broken.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Therefore snares are round about thee, and sudden dread affrighted thee,
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Or darkness, that thou canst not see, and abundance of waters cover thee.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Is not God in the height of heaven? And behold the topmost of the stars, how high they are!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
And thou sayest: 'What doth God know? Can He judge through the dark cloud?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Thick clouds are a covering to Him, that He seeth not; and He walketh in the circuit of heaven.'
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Wilt thou keep the old way which wicked men have trodden?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Who were snatched away before their time, whose foundation was poured out as a stream;
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Who said unto God: 'Depart from us'; and what could the Almighty do unto them?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Yet He filled their houses with good things — but the counsel of the wicked is far from me.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
The righteous saw it, and were glad, and the innocent laugh them to scorn:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
'Surely their substance is cut off, and their abundance the fire hath consumed.'
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Acquaint now thyself with Him, and be at peace; thereby shall thine increase be good.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Receive, I pray thee, instruction from His mouth, and lay up His words in thy heart.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
If thou return to the Almighty, thou shalt be built up — if thou put away unrighteousness far from thy tents,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
And lay thy treasure in the dust, and the gold of Ophir among the stones of the brooks;
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
And the Almighty be thy treasure, and precious silver unto thee;
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Then surely shalt thou have thy delight in the Almighty, and shalt lift up thy face unto God.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Thou shalt make thy prayer unto Him, and He will hear thee, and thou shalt pay thy vows;
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Thou shalt also decree a thing, and it shall be established unto thee, and light shall shine upon thy ways.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
When they cast thee down, thou shalt say: 'There is lifting up'; for the humble person He saveth.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
He delivereth him that is innocent, yea, thou shalt be delivered through the cleanness of thy hands.
