Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
A Jov odgovori i reèe:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Slušajte dobro rijeèi moje, i to æe mi biti od vas utjeha.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Potrpite me da ja govorim, a kad izgovorim, potsmijevajte se.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Eda li se ja èovjeku tužim? i kako ne bi bio žalostan duh moj?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Pogledajte na me, i divite se, i metnite ruku na usta.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Ja kad pomislim, strah me je, i groza poduzima tijelo moje.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Zašto bezbožnici žive? stare? i bogate se?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Sjeme njihovo stoji tvrdo pred njima zajedno s njima, i natražje njihovo pred njihovijem oèima.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Kuæe su njihove na miru bez straha, i prut Božji nije nad njima.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Bikovi njihovi skaèu, i ne promašaju; krave njihove tele se, i ne jalove se.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Ispuštaju kao stado djecu svoju, i sinovi njihovi poskakuju.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Podvikuju uz bubanj i uz gusle, vesele se uza sviralu.
Provode u dobru dane svoje, i zaèas slaze u grob. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
A Bogu kažu: idi od nas, jer neæemo da znamo za putove tvoje.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Šta je svemoguæi, da mu služimo? i kaka nam je korist, da mu se molimo?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Gle, dobro njihovo nije u njihovoj ruci; namjera bezbožnièka daleko je od mene.
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Koliko se puta gasi žižak bezbožnièki i dolazi im pogibao, dijeli im muke u gnjevu svom Bog?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Bivaju li kao pljeva na vjetru, kao prah koji raznosi vihor?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Èuva li Bog sinovima njihovijem pogibao njihovu, plaæa im da osjete?
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Vide li svojim oèima pogibao svoju, i piju li gnjev svemoguæega?
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Jer šta je njima stalo do kuæe njihove nakon njih, kad se broj mjeseca njihovijeh prekrati?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Eda li æe Boga ko uèiti mudrosti, koji sudi visokima?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Jedan umire u potpunoj sili svojoj, u miru i u sreæi.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Muzlice su mu pune mlijeka, i kosti su mu vlažne od moždina.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
A drugi umire ojaðene duše, koji nije uživao dobra.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Obojica leže u prahu, i crvi ih pokrivaju.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Eto, znam vaše misli i sudove, kojima mi èinite krivo.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Jer govorite: gdje je kuæa silnoga, i gdje je šator u kom nastavaju bezbožnici?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Nijeste li nikad pitali putnika? i što vam kazaše neæete da znate,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Da se na dan pogibli ostavlja zadac, kad se pusti gnjev.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Ko æe ga ukoriti u oèi za život njegov? i ko æe mu vratiti što je uèinio?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Ali se iznosi u groblje i ostaje u gomili.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Slatke su mu grude od doline, i vuèe za sobom sve ljude, a onima koji ga pretekoše nema broja.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Kako me dakle naprazno tješite kad u odgovorima vašim ostaje prijevara?
