Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
respondens autem Iob dixit
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
audite quaeso sermones meos et agetis paenitentiam
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
sustinete me ut et ego loquar et post mea si videbitur verba ridete
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
numquid contra hominem disputatio mea est ut merito non debeam contristari
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
adtendite me et obstupescite et superponite digitum ori vestro
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
et ego quando recordatus fuero pertimesco et concutit carnem meam tremor
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
quare ergo impii vivunt sublevati sunt confortatique divitiis
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
semen eorum permanet coram eis propinquorum turba et nepotum in conspectu eorum
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
domus eorum securae sunt et pacatae et non est virga Dei super illos
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
bos eorum concepit et non abortit vacca peperit et non est privata fetu suo
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
egrediuntur quasi greges parvuli eorum et infantes eorum exultant lusibus
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
tenent tympanum et citharam et gaudent ad sonitum organi
ducunt in bonis dies suos et in puncto ad inferna descendunt (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
qui dixerunt Deo recede a nobis et scientiam viarum tuarum nolumus
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
quid est Omnipotens ut serviamus ei et quid nobis prodest si oraverimus illum
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
verumtamen quia non sunt in manu eorum bona sua consilium impiorum longe sit a me
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
quotiens lucerna impiorum extinguetur et superveniet eis inundatio et dolores dividet furoris sui
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
erunt sicut paleae ante faciem venti et sicut favilla quam turbo dispergit
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Deus servabit filiis illius dolorem patris et cum reddiderit tunc sciet
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
videbunt oculi eius interfectionem suam et de furore Omnipotentis bibet
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
quid enim ad eum pertinet de domo sua post se et si numerus mensuum eius dimidietur
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
numquid Deum quispiam docebit scientiam qui excelsos iudicat
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
iste moritur robustus et sanus dives et felix
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
viscera eius plena sunt adipe et medullis ossa illius inrigantur
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
alius vero moritur in amaritudine animae absque ullis opibus
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
et tamen simul in pulverem dormient et vermes operient eos
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
certe novi cogitationes vestras et sententias contra me iniquas
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
dicitis enim ubi est domus principis et ubi tabernacula impiorum
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
interrogate quemlibet de viatoribus et haec eadem eum intellegere cognoscetis
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
quia in diem perditionis servabitur malus et ad diem furoris ducitur
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
quis arguet coram eo viam eius et quae fecit quis reddet illi
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
ipse ad sepulchra ducetur et in congerie mortuorum vigilabit
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
dulcis fuit glareis Cocyti et post se omnem hominem trahet et ante se innumerabiles
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
quomodo igitur consolamini me frustra cum responsio vestra repugnare ostensa sit veritati
