Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
E GIOBBE rispose, e disse:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Date udienza al mio ragionamento, E ciò [mi] sarà [in vece delle] vostre consolazioni.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Comportatemi che io parli; E poichè avrò parlato, beffatevi pure.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Quant'è a me, il mio lamento [si addirizza] egli ad un uomo? E perchè non sarebbe distretto lo spirito mio?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Riguardate a me, e stupite, E mettetevi la mano in su la bocca.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Io stesso, [quando] me ne ricordo, sono tutto attonito, E la carne mia ne prende orrore.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Perchè vivono gli empi? [Perchè] invecchiano, ed anche son forti e vigorosi?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
La lor progenie [è] stabilita nel lor cospetto, insieme con loro; E i lor discendenti [son] davanti agli occhi loro.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Le case loro [non sono se non] pace, senza spavento; E la verga di Dio non [è] sopra loro.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
I lor tori ammontano, e non fallano; Le lor vacche figliano, e non isperdono.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Essi mandano fuori i lor fanciulletti come pecore; E i lor figliuoli van saltellando.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Essi alzano [la voce] col tamburo e con la cetera; E si rallegrano al suon dell'organo.
Logorano la loro età in piacere, E poi in un momento scendono nel sepolcro. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Quantunque abbiano detto a Dio: Dipartiti da noi; Perciocchè noi non prendiam piacere nella conoscenza delle tue vie.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Che [è] l'Onnipotente, che noi gli serviamo? E che profitto faremo se lo preghiamo?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Ecco, il ben loro non [è] egli nelle lor mani? ([Sia] il consiglio degli empi lungi da me.)
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Quante volte [avviene egli che] la lampana degli empi sia spenta, E che la lor ruina venga loro addosso, [E che Iddio] dià [loro] tormenti nella sua ira per lor parte?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
[E che] sieno come paglia al vento, E come pula che il turbo invola?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
[E che] Iddio riserbi a' lor figliuoli la violenza da loro usata; O che egli la renda a loro stessi, e ch'essi lo sentano?
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
[E che] gli occhi loro veggano la lor ruina, E ch'essi bevano dell'ira dell'Onnipotente?
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Perciocchè [del rimanente], quale affezione avranno essi alle lor case, Da che il numero de' lor mesi sarà stato troncato?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Potrebbesi insegnar scienza a Dio? Conciossiachè egli sia quel che giudica gli eccelsi.
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Colui muore nel colmo della felicità, In compiuta pace e tranquillità.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Le sue secchie son piene di latte, E le sue ossa sono abbeverate di midolla.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
E costui muore, [essendo] in amaritudine d'animo, E non avendo [giammai] mangiato con diletto.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Amendue giacciono nella polvere, E i vermini li coprono.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Ecco, io conosco i vostri pensamenti, E i malvagi discorsi che voi fate contro a me a torto.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Perciocchè voi direte: Ove [è] la casa del magnifico? Ed ove [sono] i padiglioni ove abitavano gli empi?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Non vi siete voi giammai informati da coloro che fanno viaggi? Voi non disdirete già i segnali ch'essi [ne] dànno;
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Che il malvagio [è] riparato al giorno della ruina, Quando le ire sono sparse.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Chi gli rappresenterà la sua via in faccia? E chi gli farà la retribuzione di ciò ch'egli ha fatto?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Poi appresso egli è portato ne' sepolcri, E non attende più ad altro che all'avello.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
I cespi della valle gli son dolci; Ed egli si tira dietro tutti gli uomini, Siccome davanti a lui [ne son iti] innumerabili.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Come dunque mi consolate voi vanamente? Conciossiachè nelle vostre repliche vi sia sempre della prevaricazione.
