Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Felelt Jób és mondta:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Hallva halljátok szavaimat s ez legyen vigasztalástok.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Tűrjetek el engem, majd én beszélek, s miután beszéltem, gúnyolódhatsz!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Vajon embernek szól-e az én panaszom, avagy miért nem volnék türelmetlen?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Forduljatok hozzám, iszonyodjatok el s tegyétek kezeteket szátokra!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Hisz, ha rágondolok, megrémülök, s borzadály fogja el testemet.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Miért élnek a gonoszok, megszilárdulnak, meg is erősödnek vagyonban?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Magzatjuk bizton áll előttük, velök, és ivadékaik szemeik előtt.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Házaik csupa béke, félelem nélkül, és nincsen rajtuk Isten vesszeje.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Bikája hág s el nem vetél, tehene ellik és nem szül idétlent.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Kieresztik, mint a juhokat, gyerkőczeiket, és gyermekeik ugrándoznak.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Énekelnek dobszó és hárfa mellett s örülnek a fuvola hangjánál.
Jóban végzik el napjaikat a egy pillanat alatt az alvilágba szállanak alá. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Pedig mondták Istennek: Távozz tőlünk s útaidat megismerni nem kívánjuk;
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
mi a Mindenható, hogy szolgáljuk őt, s mi hasznunk lesz, ha imádjuk őt?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Lám, nem kezökben van javuk, – a gonoszok tanácsa távol legyen tőlem!
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Hányszor alszik ki a gonoszok mécsese, és jön reájuk szerencsétlenségök, midőn részeket oszt ki haragjában!
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Lesznek olyanok, mint szalma szél előtt s mint polyva, melyet elragad a vihar.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Isten majd gyermekei számára teszi el jogtalanságát. – Fizessen neki magának, hogy érezze;
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
saját szemei lássák vesztét és a Mindenható haragjából igyék!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Mert mi dolga van ő utána házával a hónapjainak száma után, melyek neki rendeltettek?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Istent lehet-e tanítani tudásra, őt, ki a magasakat is ítéli?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Emez teljes épségében hal el, egészen gondtalan és boldog;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
sajtárai telve voltak tejjel és csontjainak veleje üde.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Amaz pedig keserű lélekkel hal meg és nem élvezett a jóból:
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Együtt a porban feküsznek és féreg fedi el őket.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Lám, ismerem a ti gondolataitokat a a fondorlatokat, melyekkel erőszakot míveltek ellenem.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Midőn mondjátok: hol van a hatalmasnak háza és hol a gonoszoknak sátra, lakása?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
– nem kérdeztétek-e az úton járókat, hisz az ő jeleiket nem ismerhetitek félre:
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
hogy a szerencsétlenség napjára tartatik fenn az, a ki rossz, a harag napjára vitetik el?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Ki mondja meg neki szemébe az útját, s a mit cselekedett, ki fizeti meg neki?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Hisz ő a sírkertbe vitetik és a sírhalom fölött virraszt;
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
édesek neki a völgy göröngyei, és ő utána húzódik minden ember, s őelőtte számtalanok.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Hogy vigasztaltok hát engem hiábavalóval, hisz válaszaitok – a mi marad, hűtelenség!
