Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Höret doch zu meiner Rede und lasset euch raten!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Vertraget mich, daß ich auch rede, und spottet danach mein.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Handele ich denn mit einem Menschen, daß mein Mut hierin nicht sollte unwillig sein?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Kehret euch her zu mir; ihr werdet sauer sehen und die Hand aufs Maul legen müssen.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Wenn ich daran gedenke, so erschrecke ich, und Zittern kommt mein Fleisch an.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Warum leben denn die Gottlosen, werden alt und nehmen zu mit Gütern?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Ihr Same ist sicher um sie her, und ihre Nachkömmlinge sind bei ihnen.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Ihr Haus hat Frieden vor der Furcht, und Gottes Rute ist nicht über ihnen.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Seine Ochsen lässet man zu, und mißrät ihm nicht; seine Kuh kalbet und ist nicht unfruchtbar.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Ihre jungen Kinder gehen aus wie eine Herde, und ihre Kinder lecken.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Sie jauchzen mit Pauken und Harfen und sind fröhlich mit Pfeifen.
Sie werden alt bei guten Tagen und erschrecken kaum einen Augenblick vor der Hölle, (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
die doch sagen zu Gott: Hebe dich von uns, wir wollen von deinen Wegen nicht wissen.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Wer ist der Allmächtige, daß wir ihm dienen sollten, oder was sind wir gebessert, so wir ihn anrufen?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Aber siehe, ihr Gut stehet nicht in ihren Händen; darum soll der Gottlosen Sinn ferne von mir sein.
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Wie wird die Leuchte der Gottlosen verlöschen und ihr Unglück über sie kommen! Er wird Herzeleid austeilen in seinem Zorn.
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Sie werden sein wie Stoppeln vor dem Winde und wie Spreu, die der Sturmwind wegführet.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Gott behält desselben Unglück auf seine Kinder. Wenn er's ihm vergelten wird, so wird man's inne werden.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Seine Augen werden sein Verderben sehen, und vom Grimm des Allmächtigen wird er trinken.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Denn wer wird Gefallen haben an seinem Hause nach ihm? Und die Zahl seiner Monden wird kaum halb bleiben.
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Wer will Gott lehren, der auch die Hohen richtet?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Dieser stirbt frisch und gesund in allem Reichtum und voller Genüge;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
sein Melkfaß ist voll Milch, und seine Gebeine werden gemästet mit Mark;
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
jener aber stirbt mit betrübter Seele und hat nie mit Freuden gegessen;
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
und liegen gleich miteinander in der Erde, und Würmer decken sie zu.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Siehe, ich kenne eure Gedanken wohl und euer frevel Vornehmen wider mich.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Denn ihr sprechet: Wo ist das Haus des Fürsten, und wo ist die Hütte, da die Gottlosen wohneten?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Redet ihr doch davon wie der gemeine Pöbel und merket nicht, was jener Wesen bedeutet.
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Denn der Böse wird behalten auf den Tag des Verderbens, und auf den Tag des Grimms bleibet er.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Wer will sagen, was er verdienet, wenn man's äußerlich ansiehet? Wer will ihm vergelten, was er tut?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Aber er wird zum Grabe gerissen und muß bleiben bei dem Haufen.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Es gefiel ihm wohl der Schlamm des Bachs, und alle Menschen werden ihm nachgezogen; und derer, die vor ihm gewesen sind, ist keine Zahl.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Wie tröstet ihr mich so vergeblich, und eure Antwort findet sich unrecht.
