Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
O höret, höret einer Rede zu, und möge darin euer Trösten bestehn!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Vergönnt mir, daß ich spreche, und wenn ich geredet, magst du höhnen.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Ergeht denn über Menschen meine Klage? oder warum sollte ich nicht ungeduldig sein?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Schaut her zu mir und erstarrt und legt die Hand auf den Mund!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Ja, wenn ich daran denke, so werde ich bestürzt, und Schauder erfaßt meinen Leib.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Warum bleiben die Frevler am Leben, werden alt, ja erstarken an Kraft?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Ihr Nachwuchs gedeiht vor ihnen in ihrer Gemeinschaft, und ihre Sprößlinge vor ihren Augen.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Ihre Häuser sind wohlbehalten, sonder Schrecknis, und Gottes Rute trifft sie nicht.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Sein Stier bespringt und nicht vergebens, seine Kuh kalbt leicht und thut keine Fehlgeburt.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Wie eine Herde lassen sie ihre Buben hinaus, und ihre Kinder hüpfen einher.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Sie singen laut bei Paukenschall und Zither und freuen sich am Klange der Schalmei.
Sie verbringen in Glück ihre Tage und in einem Augenblicke steigen sie hinab zur Unterwelt; (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
und sprachen doch zu Gott: “Bleib uns fern - deine Wege zu kennen begehren wir nicht!
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Was ist's mit dem Allmächtigen, daß wir ihm dienen sollten, und was könnte es uns nützen, ihn bittend anzugehn?”
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Fürwahr, ihr Glück steht nicht in ihrer Hand - der Gottlosen Gesinnung liegt mir fern!
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Wie oft erlischt denn der Gottlosen Leuchte, und überfällt sie ihr Verderben? Wie oft teilt er die Lose aus in seinem Zorn,
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
werden sie wie der Strohhalm vor dem Winde und wie Spreu, die der Sturm entführt hat?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
“Gott spart seinen Kindern sein Unheil auf.” Er vergelte ihm selber, daß er's fühle!
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Seine eigenen Augen mögen sein Unheil sehen, und er selbst vom Grimme des Allmächtigen trinken!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Denn was kümmert ihn sein Haus nach seinem Tode, wenn seiner Monde Zahl beendet ist?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Will man Gotte Weisheit lehren, ihn, der die Himmlischen richtet?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Der eine stirbt im vollen Glück, vollkommen ruhig und wohlgemut;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
seine Kufen sind mit Milch gefüllt, und das Mark seiner Gebeine wird getränkt.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Und der andere stirbt in bittrem Unmut, ohne daß er je vom Glück genossen.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Gemeinsam liegen sie im Staube, und Gewürm bedeckt sie beide.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Ich kenne eure Gedanken wohl und die Anschläge, mit denen ihr Unrecht gegen mich verübt.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Wenn ihr sagt: “Wo blieb das Haus des Tyrannen, und wo das Zelt, in dem die Gottlosen wohnten?”
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
so fragt doch nur die des Wegs Vorüberziehenden, - ihre Beweise werdet ihr nicht verkennen -
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
daß am Unglückstage der Böse verschont wird, am Tage der Zornesfluten sie hinweggeleitet werden!
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Wer hält ihm seinen Lebenswandel vor? Er hat's gethan! - wer will es ihm vergelten?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Zur Gräberstätte wird er hingeleitet und hält noch über dem Hügel Wacht.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Süß sind ihm des Thales Schollen, und alle Welt zieht ihm nach, wie ihm Unzählige vorangegangen.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Wie mögt ihr mich da so eitel trösten, und eure Antworten - da bleibt nichts als Bosheit!
