Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Und Hiob antwortete und sprach:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Höret, höret meine Rede! Und dies ersetze eure Tröstungen.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Ertraget mich, und ich will reden, und nachdem ich geredet habe, magst du spotten.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Richtet sich meine Klage an einen Menschen? Oder warum sollte ich nicht ungeduldig sein?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Wendet euch zu mir und entsetzet euch, und leget die Hand auf den Mund!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Ja, wenn ich daran denke, so bin ich bestürzt, und Schauder erfaßt mein Fleisch.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Warum leben die Gesetzlosen, werden alt, nehmen gar an Macht zu?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Ihr Same steht fest vor ihnen, mit ihnen, und ihre Sprößlinge vor ihren Augen.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Ihre Häuser haben Frieden, ohne Furcht, und Gottes Rute ist nicht über ihnen.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Sein Stier belegt und befruchtet sicher, seine Kuh kalbt und wirft nicht fehl.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Ihre Buben schicken sie aus gleich einer Herde, und ihre Knaben hüpfen umher.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Sie erheben die Stimme bei Tamburin und Laute und sind fröhlich beim Klange der Schalmei.
In Wohlfahrt verbringen sie ihre Tage, und in einem Augenblick sinken sie in den Scheol hinab. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Und doch sprechen sie zu Gott: Weiche von uns! Und nach der Erkenntnis deiner Wege verlangen wir nicht.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Was ist der Allmächtige, daß wir ihm dienen sollten, und was nützt es uns, daß wir ihn angehen? -
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Siehe, ihre Wohlfahrt steht nicht in ihrer Hand. Der Rat der Gesetzlosen sei fern von mir!
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Wie oft geschieht es, daß die Leuchte der Gesetzlosen erlischt und ihr Verderben über sie kommt, daß er ihnen Schlingen zuteilt in seinem Zorn,
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
daß sie wie Stroh werden vor dem Winde, und wie Spreu, die der Sturmwind entführt?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Gott spart, saget ihr, sein Unheil auf für seine Kinder. Er vergelte ihm, daß er es fühle!
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Seine Augen sollen sein Verderben sehen, und von dem Grimme des Allmächtigen trinke er!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Denn was liegt ihm an seinem Hause nach ihm, wenn die Zahl seiner Monde durchschnitten ist? -
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Kann man Gott Erkenntnis lehren, da er es ja ist, der die Hohen richtet?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Dieser stirbt in seiner Vollkraft, ganz wohlgemut und sorglos.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Seine Gefäße sind voll Milch, und das Mark seiner Gebeine ist getränkt.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Und jener stirbt mit bitterer Seele und hat des Guten nicht genossen.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Zusammen liegen sie im Staube, und Gewürm bedeckt sie.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Siehe, ich kenne eure Gedanken, und die Anschläge, womit ihr mir Gewalt antut.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Denn ihr saget: Wo ist das Haus des Edlen, und wo das Wohngezelt der Gesetzlosen?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Habt ihr nicht befragt, die des Weges vorüberziehen? Und erkennet ihr ihre Merkmale nicht:
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
daß der Böse verschont wird am Tage des Verderbens, daß am Tage der Zornesfluten sie weggeleitet werden?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Wer wird ihm ins Angesicht seinen Weg kundtun? Und hat er gehandelt, wer wird es ihm vergelten?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Und er wird zu den Gräbern hingebracht, und auf dem Grabhügel wacht er.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Süß sind ihm die Schollen des Tales. Und hinter ihm her ziehen alle Menschen, und vor ihm her gingen sie ohne Zahl. -
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Wie tröstet ihr mich nun mit Dunst? Und von euren Antworten bleibt nur Treulosigkeit übrig.
