Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Et Job répondit et dit:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Écoutez, écoutez mon discours, et cela tiendra lieu de vos consolations.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Supportez-moi, et moi je parlerai, et après mes paroles, moque-toi!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Ma plainte s’adresse-t-elle à un homme? Et pourquoi mon esprit ne serait-il pas à bout de patience?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Tournez-vous vers moi, et soyez étonnés, et mettez la main sur la bouche.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Quand je m’en souviens, je suis terrifié, et le frisson saisit ma chair:
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Pourquoi les méchants vivent-ils, deviennent-ils âgés, et croissent-ils même en force?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Leur postérité s’établit devant eux, auprès d’eux, et leurs descendants devant leurs yeux.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Leurs maisons sont en paix, loin de la frayeur, et la verge de Dieu n’est pas sur eux.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Leur taureau engendre sans manquer, leur vache vêle et n’avorte pas.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Ils font sortir leurs jeunes enfants comme un troupeau, et leurs enfants s’ébattent.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Ils chantent au son du tambourin et de la harpe, et se réjouissent au son du chalumeau.
Ils passent leurs jours dans le bonheur, et en un moment descendent dans le shéol. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Et ils disent à Dieu: Retire-toi de nous, nous ne prenons pas plaisir à la connaissance de tes voies.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Qu’est-ce que le Tout-puissant pour que nous le servions, et que nous profitera-t-il de nous adresser à lui?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Voici, leur bonheur n’est pas dans leur main. Loin de moi le conseil des méchants!
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Combien de fois la lampe des méchants s’éteint-elle, et leur calamité vient-elle sur eux, [et] leur distribue-t-Il des douleurs dans sa colère,
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
[Et] sont-ils comme la paille devant le vent, et comme la balle chassée par la tempête?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Dieu réserve à ses fils [la punition de] sa méchanceté: il la lui rend, et il le saura;
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Ses yeux verront sa calamité, et il boira de la fureur du Tout-puissant.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Car quel plaisir [a-t-il] à sa maison après lui, quand le nombre de ses mois est tranché?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Est-ce à Dieu qu’on enseignera la connaissance, quand c’est lui qui juge ceux qui sont haut élevés?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
L’un meurt en pleine vigueur, entièrement tranquille et à l’aise;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Ses flancs sont garnis de graisse, et la moelle de ses os est abreuvée.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Et l’autre meurt dans l’amertume de son âme et n’a jamais goûté le bonheur.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Ils gisent ensemble sur la poussière, et les vers les couvrent.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Voici, je connais vos pensées, et vos plans contre moi pour me faire violence.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Car vous dites: Où est la maison du noble, et où la tente des demeures des méchants?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Ne l’avez-vous pas demandé à ceux qui passent par le chemin? Et n’avez-vous pas reconnu ce qui les distingue:
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Que le méchant est épargné pour le jour de la calamité, qu’ils sont emmenés au jour de la fureur?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Qui lui dira en face sa voie? et ce qu’il a fait, qui le lui rendra?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Il sera conduit dans un sépulcre, et sur le tertre il veillera.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Les mottes de la vallée lui sont douces; et après lui tout homme suit à la file, et ceux qui l’ont précédé sont sans nombre.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Et comment me consolez-vous avec de vaines [consolations]? Vos réponses restent perfides.
