Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then responded Job, and said: —
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Hear ye patiently my words, and let this be your consolation:
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Suffer me, that, I, may speak, and, after I have spoken, thou canst mock!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Did, I, unto man, make my complaint? Wherefore, then, should my spirit not be impatient?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Turn round to me, and be astonished, and lay hand on mouth!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
When I call to mind, then am I dismayed, and there seizeth my flesh a shuddering: —
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Wherefore do, lawless men, live, advance in years, even wax mighty in power?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Their seed, is established in their sight, along with them, yea their offspring, before their eyes;
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Their houses, are at peace, without dread, neither is, the rod of GOD, upon them;
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
His bull, covereth, and causeth not aversion, His cow safely calveth, and casteth not her young;
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
They send forth—like a flock—their young ones, and, their children, skip about for joy;
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
They rejoice aloud as [with] timbrel and lyre, and make merry to the sound of the pipe;
They complete, in prosperity, their days, and, in a moment to hades, they sink down. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Yet they said unto GOD, Depart from us, and, In the knowledge of thy ways, find we no pleasure.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
What is the Almighty, that we should serve him? Or what shall we profit, that we should urge him?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Lo! not in their own hand, is their welfare, The counsel of lawless men, is far from me!
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
How oft, the lamp of the lawless, goeth out, and their calamity, cometh upon them, Sorrows, apportioneth he in his anger;
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
They become as straw before the wind, and as chaff, which the storm stealeth away.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Shall, GOD, reserve, for his children, his sorrow? Let him recompense him so that he may know it;
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
His own eyes, shall see his misfortune, and, the wrath of the Almighty, shall he drink.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
For what shall be his pleasure in his house after him, when, the number of his months, is cut in twain?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Is it, to GOD, one can teach knowledge, seeing that, he, shall judge, them who are on high?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
This, man dieth, in the very perfection of his prosperity, wholly tranquil and secure;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
His veins, are filled with nourishment, and, the marrow of his bones, is fresh;
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Whereas, this other man, dieth, in bitterness of soul, and hath never tasted good fortune:
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Together, in the dust, they lie down, and, the worm, spreadeth a covering over them.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Lo! I know your plans, and the devices, wherewith ye would do me violence!
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
For ye say, Where is the house of the noble-minded? And where the dwelling-tent of the lawless?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Have ye not asked the passers-by in the way? And, their signs, can ye not recognise?
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
That, to the day of calamity, is the wicked reserved, to the day of indignant visitation, are they led.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Who can declare—to his face—his way? And, what, he, hath done, who shall recompense to him?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Yet, he, to the graves, is borne, and, over the tomb, one keepeth watch;
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Pleasant to him are the mounds of the torrent-bed, —and, after him, doth every man march, as, before him, there were without number.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
How then should ye comfort me with vanity, since, as for your replies, there lurketh, [in them] treachery?
