< Jób 21 >

1 A odpovídaje Job, řekl:
Then answered Job, and said,
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Hear, O hear my speech, and let this be wherewith you give consolations.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Bear with me that I may indeed speak: and after my speaking, then canst thou mock.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
As for me, —is against man my complaint? and if this be so, why should my spirit not be impatient?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Turn yourselves unto me, and be astounded, and lay your hand upon your mouth.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Yea, when I think of it, I am terrified, and shuddering seizeth hold of my flesh.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Wherefore do the wicked live, become old, yea, grow strong in power?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Their seed is firmly established in their presence with them. their offspring are before their eyes.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Their houses are at peace without any dread, and no rod of God [cometh] over them.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
The bull of each one gendereth, and disappointeth not: the cow of each one calveth, and casteth not her young.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
They send forth their little ones like a flock, and their children skip about [with joy].
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
They sing to the timbrel and harp, and rejoice at the sound of the pipe.
13 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
They wear out their days in happiness, and in a moment they go down to the nether world. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
And yet they say unto God, “Depart from us; and the knowledge of thy ways we desire not.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
What is the Almighty, that we should serve him? and what profit shall we have, if we entreat him urgently?”
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Lo, not in their hand doth their happiness rest! The counsel of the wicked be [still] far from me.
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
How often is the lamp of the wicked quenched? and how often cometh over them their calamity? and doth [God] distribute their lot in his anger?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Are they as straw before the wind, and as chaff which the stealeth away?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Should God lay up for his children his wrong-doing? it were better that he reward him, that he might know it himself.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
His own eyes ought to see his downfall, and from the wrath of the Almighty ought he to drink.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
For what care hath he for his household after him, when the number of his months is all apportioned to him?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Is this fitting God, who teacheth knowledge? him who judgeth those that are highest?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
That this one dieth in his full strength, being wholly at ease and quiet;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
His vessels being full of healthy fluid, and the marrow of his bones being well moistened:
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
While this other dieth with an embittered soul, and hath never partaken of any happiness;
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
[And yet] together they must lie down in the dust, and the worms will cover them?
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Behold, I know your thoughts, and the opinions which ye wrongfully devise against me.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
For ye say, Where is the house of the noble-minded? and where is the tent of the dwelling-places of the wicked?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Have ye not asked the wayfarers? surely their token ye cannot disregard,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
That the bad man is reserved for the day of calamity, [that the wicked] are carried forward to the day of wrath.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
[But] who will tell him to his face of his way? and who will repay him what he hath done?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Yea he will indeed be carried to the grave, and men will quickly think of his monument:
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Sweet are to him the clods of the valley; and after him succeedeth every man, as those that were before him are without number.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
How then will ye comfort me with vanity? and of your answers there remaineth only deception.

< Jób 21 >