Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Potem je odgovoril Cofár Naámčan in rekel:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
»Zato mi moje misli povzročajo, da odgovorim in zaradi tega hitim.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Slišal sem preverjanje svoje graje in duh mojega razumevanja mi povzroča, da odgovorim.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Mar ne veš tega od davnine, odkar je bil človek postavljen na zemljo,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
da je zmagoslavje zlobnega kratko, radost hinavca pa le za trenutek?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Čeprav se njegova odličnost vzpenja do neba in njegova glava sega do oblakov,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
se bo vendarle pogubil za vedno, kot njegov lastni iztrebek. Tisti, ki so ga videli, bodo rekli: ›Kje je?‹
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Odletel bo proč kakor sanje in ne bo ga najti. Da, pregnan bo kakor nočno videnje.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Tudi oko, ki ga je videlo, ga ne bo več videlo niti ga njegov kraj ne bo več gledal.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Njegovi otroci bodo iskali, da ugodijo revnemu in njegove roke bodo obnovile njihove dobrine.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Njegove kosti so polne greha iz njegove mladosti, ki se bodo ulegle z njim v prah.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Čeprav je zlobnost sladka v njegovih ustih, čeprav to skriva pod svojim jezikom,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
čeprav temu prizanaša in tega ne zapusti, temveč to mirno drži znotraj svojih ust,
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
je vendar njegova hrana v njegovi notranjosti spremenjena, to je žolč kober znotraj njega.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Pogoltnil je bogastva in ponovno jih bo izbljuval. Bog jih bo izvrgel iz njegovega trebuha.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Sesal bo strup kober, gadov jezik ga bo ubil.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Ne bo videl rek, poplav, potokov iz meda in masla.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
To, za kar se je trudil, bo povrnil in tega ne bo pogoltnil. Glede na njegovo imetje bo povračilo in v tem se ne bo veselil.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Ker je zatiral in zapustil ubogega, ker je nasilno odvzel hišo, ki je ni zgradil,
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
zagotovo ne bo čutil spokojnosti v svojem trebuhu, ne bo rešil od tega, kar si je želel.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Ničesar ne bo ostalo od njegove hrane, zato noben človek ne bo gledal za njegovimi dobrinami.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
V polnosti svoje zadostnosti bo v stiskah; vsaka roka zlobnega bo prišla nadenj.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Ko si namerava napolniti svoj trebuh, bo Bog nadenj vrgel razjarjenost svojega besa in ta bo deževala nadenj, medtem ko jé.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Pobegnil bo pred železnim orožjem in lok iz jekla ga bo prebodel.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Ta je izvlečen in prihaja iz telesa. Da, lesketajoč meč prihaja iz njegovega žolča; strahote so nad njim.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Vsa tema bo skrita v njegovih skritih krajih. Ogenj, ki se ni razgorel, ga bo požrl; slabo bo šlo s tistim, ki je ostal v njegovem šotoru.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Nebesa bodo razodela njegovo krivičnost in zemlja se bo dvignila zoper njega.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Donos njegove hiše bo odšel in njegove dobrine bodo odtekle na dan njegovega besa.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
To je delež zlobnemu človeku od Boga in od Boga določena mu dediščina.«
