Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Da tok Sofar fra Na'ama til orde og sa:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Derfor legger mine tanker mig svaret i munnen, og derfor stormer det i mig;
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
hånende tilrettevisning må jeg høre, og min ånd gir mig svar ut fra min innsikt.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Vet du da ikke at slik har det vært fra evighet, fra den tid mennesker blev satt på jorden,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
at de ugudeliges jubel er kort, og den gudløses glede bare varer et øieblikk?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Stiger enn hans stolthet til himmelen, og når enn hans hode til skyen,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
så går han dog likesom sitt skarn til grunne for evig; de som så ham, spør: Hvor er han?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Som en drøm flyr han bort, og ingen finner ham mere; han jages bort som et nattesyn.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Det øie som så ham, ser ham ikke mere, og hans sted skuer ham ikke lenger.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Hans barn må søke småfolks yndest, og hans hender må gi hans gods tilbake.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Hans ben var fulle av ungdomskraft, men nu ligger den med ham i støvet.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Smaker enn det onde søtt i hans munn, skjuler han det under sin tunge,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
sparer han på det og slipper det ikke, men holder det tilbake under sin gane,
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
så blir dog hans mat omskapt i hans innvoller og blir til ormegift i hans liv.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Han slukte gods, og han må spy det ut igjen; Gud driver det ut av hans buk.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Ormegift må han innsuge; huggormens tunge dreper ham.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Han skal ikke få se bekker, elver av honning og elver av melk.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Han må gi tilbake det han har tjent, og får ikke nyte det; meget gods har han vunnet, men han får liten glede av det.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
For han knuste småfolk og lot dem ligge der; han rante hus til sig, men får ikke bygge dem om;
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
han kjente aldri ro i sitt indre; han skal ikke slippe unda med sine skatter.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Det var intet som undgikk hans grådighet; derfor varer ikke hans lykke.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Midt i hans rikdom blir det trangt for ham; hver nødlidende vender sin hånd mot ham.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
For å fylle hans buk sender Gud sin brennende vrede mot ham og lar sin mat regne på ham.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Flykter han for våben av jern, så gjennemborer en bue av kobber ham.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Når han så drar pilen ut av sin rygg, og den lynende odd kommer frem av hans galle, da faller dødsredsler over ham.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Alt mørke er opspart for hans vel gjemte skatter; en ild som intet menneske puster til, fortærer ham; den eter det som er igjen i hans telt.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Himmelen åpenbarer hans misgjerning, og jorden reiser sig mot ham.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Det han har samlet i sitt hus, føres bort, det skylles bort på Guds vredes dag.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Dette er den lodd som et ugudelig menneske får av Gud, den arv som er tilkjent ham av den Allmektige.
