Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Felelt a Náamabeli Czófár és mondta:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Azért gondolataim válaszra bírnak, s minthogy bennem van fel buzdulásom.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Megszégyenítésem feddését hallom, és szellemem az én értelmemből bír feleletre.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Nem tudod-e azt, a mi öröktől fogva van, a mióta embert tettek a földre,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
hogy a gonoszok ujjongása rövid ideig tart a az istentelennek öröme egy pillanatig?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Ha égbe nyúl föl emelkedése és feje a felhőig ér:
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
mint sara örökre elvész, a kik látták, azt mondják: hol van?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Mint álom elrepül, s nem találják meg, s elűzetik, mint éji látomány;
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
a szem rátekintett, de nem teszi többé, és nem pillantja őt meg újra helye.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Fiai kérlelik a szegényeket, s önkezei adják vissza jogtalan vagyonát.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Csontjai tele vannak ifjú erejével, s vele együtt porba fekszik.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Ha édesnek ízlik szájában a rosszaság, rejtegeti nyelve alatt,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
kíméli, de nem ereszti el, és visszatartja ínyében:
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
beleiben elváltozik étele, viperák mérge van belsejében.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Vagyont nyelt el és kihányta, hasából hajtja ki Isten.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Viperamérget szopik, megöli őt az áspis nyelve.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Nem szabad néznie ereit, folyóit, patakjait méznek és tejnek.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Visszaadja a szerzeményt, a nem nyeli le, cserébe vett vagyonával nem fog örvendeni.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Mert elnyomta, cserben hagyta a szegényeket, házat rabolt s nem építi föl.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Mert nem ismert nyugtot hasában, azzal a mit megkívánt, nem menekül meg.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Nincsen maradék evéséből; azért nem lesz maradandó az ő java.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Bősége teljében meg fog szorulni; a szenvedésnek minden keze reá jön.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Lesz majd hasának megtöltésére: belé bocsátja fellobbant haragját, esőként hullatja a testébe.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Menekül a vasfegyver elől, érczíj járja által;
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
húzza és kijön hátából, villogó nyíl megy ki epéjéből – rajta ijedelmek.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Minden sötétség ólálkodik kincseire, megemészti őt szítatlan tűz, lelegeli a maradékot sátrában.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Bűnét feltárják az egek s föltámad ellene a föld.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Elköltözik háza terméke, szétfoly haragja napján.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Ez a gonosz ember része az Istentől és a rá kimondott örökség Istentől.
