Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
| ויען צפר הנעמתי ויאמר׃ |
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
| לכן שעפי ישיבוני ובעבור חושי בי׃ |
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
| מוסר כלמתי אשמע ורוח מבינתי יענני׃ |
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
| הזאת ידעת מני עד מני שים אדם עלי ארץ׃ |
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
| כי רננת רשעים מקרוב ושמחת חנף עדי רגע׃ |
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
| אם יעלה לשמים שיאו וראשו לעב יגיע׃ |
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
| כגללו לנצח יאבד ראיו יאמרו איו׃ |
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
| כחלום יעוף ולא ימצאוהו וידד כחזיון לילה׃ |
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
| עין שזפתו ולא תוסיף ולא עוד תשורנו מקומו׃ |
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
| בניו ירצו דלים וידיו תשבנה אונו׃ |
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
| עצמותיו מלאו עלומו ועמו על עפר תשכב׃ |
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
| אם תמתיק בפיו רעה יכחידנה תחת לשונו׃ |
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
| יחמל עליה ולא יעזבנה וימנענה בתוך חכו׃ |
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
| לחמו במעיו נהפך מרורת פתנים בקרבו׃ |
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
| חיל בלע ויקאנו מבטנו יורשנו אל׃ |
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
| ראש פתנים יינק תהרגהו לשון אפעה׃ |
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
| אל ירא בפלגות נהרי נחלי דבש וחמאה׃ |
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
| משיב יגע ולא יבלע כחיל תמורתו ולא יעלס׃ |
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
| כי רצץ עזב דלים בית גזל ולא יבנהו׃ |
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
| כי לא ידע שלו בבטנו בחמודו לא ימלט׃ |
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
| אין שריד לאכלו על כן לא יחיל טובו׃ |
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
| במלאות שפקו יצר לו כל יד עמל תבואנו׃ |
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
| יהי למלא בטנו ישלח בו חרון אפו וימטר עלימו בלחומו׃ |
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
| יברח מנשק ברזל תחלפהו קשת נחושה׃ |
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
| שלף ויצא מגוה וברק ממררתו יהלך עליו אמים׃ |
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
| כל חשך טמון לצפוניו תאכלהו אש לא נפח ירע שריד באהלו׃ |
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
| יגלו שמים עונו וארץ מתקוממה לו׃ |
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
| יגל יבול ביתו נגרות ביום אפו׃ |
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
| זה חלק אדם רשע מאלהים ונחלת אמרו מאל׃ |
