Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Da antwortete Zophar, der Naamatiter, und sprach:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Darum veranlassen mich meine Gedanken zu einer Antwort, und deswegen drängt es mich [zu reden].
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Einen Verweis, mir zur Schande, muß ich vernehmen; aber mein Geist treibt mich zu antworten um meiner Einsicht willen.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Weißt du nicht, daß von alters her, seit Menschen auf Erden sind,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
der Gottlosen Frohlocken kurz ist und die Freude der Frevler nur einen Augenblick währt?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Wenn er schon bis zum Himmel erhoben würde und sein Haupt bis an die Wolken reichte,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
so geht er doch, gleich seinem Kot, auf ewig unter, und die ihn gesehen, werden sagen: Wo ist er?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Wie ein Traum wird er verschwinden, man wird ihn nimmer finden, er vergeht wie ein Nachtgesicht.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Das Auge, das ihn gesehen, sieht ihn nimmer wieder, und seine Stätte kennt ihn nicht mehr.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Seine Söhne müssen die Armen entschädigen und ihre Hände sein Vermögen wieder herausgeben.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Seine Gebeine waren voller Jugendkraft: die liegt nun mit ihm im Staub.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Ist das Böse noch so süß in seinem Munde, daß er es unter seiner Zunge birgt,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
daß er es hegt und nicht lassen kann und an seinem Gaumen festhält:
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
so verwandelt sich doch seine Speise in seinem Eingeweide und wird in seinem Innern zu Schlangengift.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Das verschlungene Gut muß er wieder von sich geben, Gott treibt es ihm aus dem Leibe heraus.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Schlangengift hat er gesaugt: darum wird ihn die Zunge der Otter töten.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Er wird seine Lust nicht sehen an den Bächen, den Strömen von Honig und von Milch.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Das Erworbene muß er zurückgeben, und er kann es nicht verschlingen; seines eingetauschten Gutes wird er nicht froh;
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
denn er hat Arme unterdrückt und sie liegen lassen, ein Haus beraubt, anstatt gebaut.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Sein Bauch wußte nichts von Genügsamkeit; vor seiner Begehrlichkeit blieb nichts verschont.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Nichts entging seiner Freßgier, darum wird auch sein Gut nicht beständig sein.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Mitten in seinem Überfluß wird ihm angst, alle Hände der Unglücklichen kommen über ihn.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Es wird geschehen, während er seinen Bauch noch füllt, wird Er über ihn senden die Glut seines Zornes und wird auf ihn regnen lassen, in seine Speise hinein.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Flieht er vor der eisernen Rüstung, so wird ihn der eherne Bogen durchbohren.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Er zieht [daran], und der Pfeil geht aus seinem Leibe hervor, blitzend fährt er aus seiner Galle, und Todesschrecken kommen über ihn.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Alle Finsternis ist aufgespart für seine Schätze, ihn wird ein Feuer verzehren, das nicht ausgeblasen wird; es frißt weg, was in seinem Zelte übriggeblieben ist.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Der Himmel wird seine Schuld offenbaren und die Erde sich wider ihn empören.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Der Reichtum seines Hauses fährt dahin, muß zerrinnen am Tage seines Zornes.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Das ist des gottlosen Menschen Teil von Gott, das Erbe, das Gott ihm zugesprochen hat.
