Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Zophar aus Naama antwortete und sprach:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Darum antworten mir meine Gedanken, und weil es in mir mächtig stürmt:
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
mich beschimpfende Rüge muß ich hören, und der Geist giebt mir Antwort aus meiner Einsicht.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Kennst du denn nicht die alte Wahrheit - so alt, als Menschen auf der Erde leben, -
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
daß der Gottlosen Jubel nicht lange währt, und des Ruchlosen Freude nur einen Augenblick?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Oba auch sein hoher Mut sich bis zum Himmel erhebt, und sein Haupt bis an die Wolken reicht,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
gleich seinem Kote schwindet er für immer; die ihn sahen, sprechen: Wo ist er?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Wie ein Traum verfliegt er spurlos und wird verscheucht wie ein Nachtgesicht.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Das Auge, das ihn geschaut, schaut ihn nicht wieder, und seine Stätte sieht ihn nimmermehr.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Seine Kinder müssen die Armen begütigen, seine Hände das Gut herausgeben.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Ist auch sein Gebein voll Jugendkraft, sie muß sich mit ihm in die Erde betten.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Wenn seinem Munde süß das Böse schmeckt, wenn er es unter seiner Zunge birgt,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
es spart und nicht fahren lassen will und es inmitten seines Gaumens zurückhält:
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
seine Speise verwandelt sich in seinen Eingeweiden, - zu Natterngalle in seinem Inneren.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Hab und Gut verschlang er - er muß es ausspeien: aus seinem Bauche treibt es Gott.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Natterngift sog er ein, es tötet ihn der Viper Zunge.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Nicht darf er sich der Bäche freun, der flutenden Ströme von Honig und Dickmilch.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Heraus giebt er das Erarbeitete, verschluckt es nicht, des eingetauschten Guts wird er nicht froh.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Denn er schlug Arme nieder, ließ sie liegen - ein Haus riß er an sich, aber er baut es nicht aus.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Denn er kannte keine Ruhe in seinem Bauche; doch mit dem, woran er hängt, entkommt er nicht.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Nichts entging seiner Gier, darum hat sein Gut keinen Bestand.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
In der Fülle seines Überflusses wird ihm Angst, die ganze Gewalt des Elends kommt über ihn.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Dann geschieht's: um seinen Bauch zu füllen, entsendet er in ihn seines Zornes Glut und läßt auf ihn regnen in sein Gedärm hinein.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Flieht er vor der eisernen Rüstung, so durchbohrt ihn der eherne Bogen.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Er sieht, da kommt's aus dem Rücken, und der blitzende Stahl geht aus seiner Galle - über ihm lagern Schrecken!
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Alles Unglück ist aufgespart seinen Schätzen, ein Feuer verzehrt ihn, das nicht angefacht ward; es weidet ab den Überrest in seinem Zelt.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Der Himmel deckt seine Schuld auf, und die Erde erhebt sich feindselig wider ihn.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Ins Elend geht seines Hauses Ertrag, zerrinnendes Wasser an seinem Zornestag.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Das ist das Los des gottlosen Menschen von seiten Gottes, und das Erbteil das ihm vom Höchsten beschieden ward!
