Jób 20

1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

Da antwortete Sophar von Naama und sprach:

2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

"Mich bringen die Gedanken wieder auf den gleichen Punkt; mein Eifer wählt in mir.

3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Ich höre schmähliche Belehrung; mir antwortet ein Geist, für den ich kein Verständnis habe.

4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

Du weißt das nicht, daß schon von altersher, seit Menschen auf der Erde sind,

5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

der Frevler Jubel gar nicht lange währt, die Freude des Verruchten höchstens einen Augenblick?

6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Erhebt er sich bis in den Himmel und streckt sein Haupt bis in die Wolken,

7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

mit seinem Unterschlupf verschwindet er für alle Zeit. Die eben ihn gesehen, fragen, wo er sei.

8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Traumgleich zerfließt er, ohne Spuren, verschwindet wie ein Nachtgesicht.

9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Das Auge, das ihn sah, wird ihn nicht wieder schauen, und seine Heimat sieht ihn nimmer.

10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Ersatz den Armen seine Kinder leisten; die eignen Hände liefern seine Kinder ab.

11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Er stand in voller Lebenskraft; nun muß sie mit ihm in den Staub.

12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Wenn ihm das Böse noch so süß im Munde schmeckt, und birgt er's unter seiner Zunge,

13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

und spart er's auf und läßt's nicht los, behält es recht in seinem Gaumen,

14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

dann ändert seine Speise sich in seinem Innern, wird Otterngift in seinem Leibe.

15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Er speit das Gut, das er verschlang; aus seinem Leibe treibt es Gott. -

16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Er saugt der Nattern Gift; der Viper Zunge tötet ihn. -

17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

Er labt sich nicht an Strömen, an Bächen voll von Honig und von Milch.

18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

Er führt zwar sein Erworbenes zum Munde, verschluckt es aber nicht; so, wie's ihm sein Gewinn erlaubt, genießt er's nicht.

19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Weil er der Armen Hütten eingerissen, so darf er nichts auf dem geraubten Baugrund bauen.

20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Er kannte nie für seinen Bauch Zufriedenheit; in seiner Lust bekam er nie genug.

21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

Wen zu verzehren er sich vorgenommen, der ist ihm nicht entgangen; drum ist sein Wohlstand nicht von Dauer.

22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

In vollem Glück befällt ihn Angst; was Elende an Leid bedrückt, kommt über ihn.

23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Wenn er sich anschickt, seinen Leib zu füllen, entsendet gegen ihn er seines Zornes Glut, und macht er sich ans Essen, beschießt er ihn von oben.

24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Vom eisernen Geschoß wird er durchbohrt; ihn trifft der eherne Bogen.

25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

Hinein dringt es und kommt heraus aus seinem Rücken. Ein Strahl von Galle fährt heraus; ein Schrecken lagert sich auf ihn.

26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Den Seinigen, die er geborgen glaubt, ist alles Unheil aufgespart. Sie frißt ein Feuer, das von selber brennt. Wer noch in seinem Zelte übrig ist, dem geht es schlimm.

27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Die Himmel offenbaren seine Schuld; die Erde selbst erhebt sich wider ihn.

28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Hinschwinden seines Hauses Einkünfte und Ausgaben an seinem Zornestag.

29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

Das ist des Frevlers Los vor Gott, des Widerspenstigen Geschick vom Höchsten."