Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Then responded Zophar the Naamathite, and said: —
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Not so, do my thoughts answer me, and to this end, is my haste within me:
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
The correction meant to confound me, I must hear, but, the spirit—out of my understanding, will give me a reply.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Knowest thou, this—from antiquity, from the placing of man upon earth: —
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
That, the joy-shout of the lawless, is short, and, the rejoicing of the impious, for a moment?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Though his elevation mount up to the heavens, and, his head, to the clouds, doth reach,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
Like his own stubble, shall he utterly perish, They who had seen him, shall say, Where is he?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Like a dream, shall he fly away, and they shall not find him, yea he shall be chased away, as a vision of the night.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
The eye that hath scanned him, shall not do it again, neither, any more, shall his place behold him:
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
His children, shall seek the favour of the poor, and, his own hand, shall give back his wealth.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
His bones, are full of youthful vigour, yet, with him—in the dust, shall it lie down.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Though, a sweet taste in his mouth, be given by vice, though he hide it under his tongue;
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
Though he spare it, and will not let it go, but retain it in the midst of his mouth,
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
His food, in his stomach, is changed, the gall of adders, within him!
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Wealth, hath he swallowed, and hath vomited the same, Out of his belly, shall, GOD, drive it forth:
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
The poison of adders, shall he suck, The tongue of the viper shall slay him;
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Let him not see in the channels the flowings of torrents of honey and milk.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
In vain, he toiled, he shall not swallow, like wealth to be restored, in which he cannot exult!
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
For he hath oppressed—hath forsaken the poor, A house, hath he seized, which he cannot rebuild.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Surely he hath known no peace in his inmost mind, —With his dearest thing, shall he not get away:
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Nothing escaped his devouring greed, —For this cause, shall his prosperity not continue:
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
When his abundance is gone, he shall be in straits, All the power of distress, shall come upon him.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
It shall be that, to fill his belly, he will thrust at him the glow of his anger, and rain [it] upon him for his punishment.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
He shall flee from the armour of iron, —There shall pierce him, a bow of bronze!
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
He hath drawn it out, and it hath come forth out of his back, —yea the flashing arrow-head, out of his gall, There shall march on him—terrors:
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Every misfortune, is laid up for his treasures, —There shall consume, a fire, not blown up, —it shall destroy what remaineth in his tent:
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
The heavens shall reveal his iniquity, and, the earth, be rising up against him:
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
The increase of his house shall vanish, melting away in the day of his anger.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
This, is the portion of the lawless man, from God, and the inheritance decreed him from the Mighty One.
