Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Da svarede Zofar, Naamathiten, og sagde:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Derfor give mine Tanker mig Svar, og fordi jeg har Hast i mit Indre.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Jeg maa høre en Undervisning til Forsmædelse for mig; men Aanden svarer mig ud af min Forstand.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Ved du dette, som har været af Evighed, siden Mennesker sattes paa Jorden:
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
At de ugudeliges Frydeskrig er stakket, og den vanhelliges Glæde kun varer et Øjeblik?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Om hans Højhed steg op til Himmelen, og hans Hoved naaede til Skyen,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
saa skal han dog svinde hen for evigt som Skarn; de, som saa ham, skulle sige: Hvor er han?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Ligesom en Drøm skal han bortfly, og man skal ikke finde ham; og han skal forjages som et Syn om Natten.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Det Øje, som har set ham, skal ikke se ham mere, og hans Sted skal ikke beskue ham ydermere.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Hans Børn skulle søge at behage de ringe, og hans Hænder skulle give hans Formue tilbage.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Hans Ben vare fulde af Ungdomskraft, men den skal ligge i Støvet med ham.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Er Ondskab end sød i hans Mund, vilde han end dølge den under sin Tunge,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
vilde han end spare den og ikke slippe den, men holde den tilbage i sin Gane:
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
Saa vilde dog hans Brød forvandle sig i hans Indvolde og blive til Øglegalde inden i ham.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Han nedslugte Gods, men han skal udspy det; Gud skal drive det ud af hans Bug.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Han indsugede Øglegift; Otterslangens Tunge skal dræbe ham.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Ej skue han Strømme, ej Bække, som flyde med Honning og Mælk.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Han skal tilbagegive det, han har havt Umage for, og ikke nyde det; som Gods, han har erhvervet, og han skal ikke fryde sig.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Thi han fortrykte de ringe og lod dem ligge; han røvede et Hus, og han byggede det ikke.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Fordi han ikke har vidst at være rolig i sin Bug, skal han ikke undkomme ved sit kostelige Gods.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Der var ingen tilovers, han jo fortærede, derfor skal hans Lykke ikke blive varig.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Naar han har fuldt op i Overflod, skal han dog blive bange, hver lidendes Haand skal komme over ham.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
For at fylde hans Bug sende Gud sin grumme Vrede over ham, og lade det regne over ham, som skal fortære ham!
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Han skal fly for Jernrustning, en Kobberbue skal gennemskyde ham.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Han drager Pilen ud, og den gaar ud af hans Liv, den lynende Od kommer ud af hans Galde; Forfærdelser overfalde ham.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Mørket er helt opbevaret for hans Skatte, en Ild, der ikke pustes til, skal fortære ham; det skal gaa den ilde, som er bleven tilbage i hans Telt.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Himmelen skal aabenbare hans Misgerning, og Jorden skal rejse sig imod ham.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Hans Hus's Indtægt skal bortføres; den skal flyde bort paa Guds Vredes Dag.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Dette er et ugudeligt Menneskes Lod fra Gud og hans tilsagte Arv fra Gud.
