Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Sofar iz Naamata progovori tad i reče:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
“Misli me tjeraju da ti odgovorim, i zato u meni vri to uzbuđenje
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
dok slušam ukore koji me sramote, al' odgovor mudar um će moj već naći.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Zar tebi nije od davnine poznato, otkad je čovjek na zemlju stavljen bio,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
da je kratka vijeka radost opakoga, da kao tren prođe sreća bezbožnička.
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Pa ako stasom i do neba naraste, ako mu se glava dotakne oblaka,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
poput utvare on zauvijek nestaje; koji ga vidješe kažu: 'Gdje je sad on?'
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Kao san bez traga on se rasplinjuje, nestaje ga kao priviđenja noćnog.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Nijedno ga oko više gledat neće, niti će ga mjesto njegovo vidjeti
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Njegovu će djecu gonit' siromasi: rukama će svojim vraćati oteto.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Kosti su njegove bujale mladošću; gle, zajedno s njome pokošen je sada.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Zlo bijaše slatko njegovim ustima te ga je pod svojim jezikom skrivao;
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
sladio se pazeć' da ga ne proguta i pod nepcem svojim zadržavao ga.
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
Ali hrana ta mu trune u utrobi, otrovom zmijskim u crijevima postaje.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Blago progutano mora izbljuvati. Bog će ga istjerat' njemu iz utrobe.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Iz zmijine glave otrov je sisao: sada umire od jezika gujina.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Potoke ulja on gledat' više neće, ni vidjet' gdje rijekom med i mlijeko teku.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Vratit će dobitak ne okusivši ga, neće uživat' u plodu trgovine.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Jer je sirotinju gnjeo i tlačio, otimao kuće koje ne sazida,
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
jer ne bješe kraja požudi njegovoj, njegova ga blaga neće izbaviti.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Jer mu proždrljivost ništa ne poštedi, ni sreća njegova dugo trajat neće.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Sred izobilja u škripcu će se naći, svom će snagom na nj se oboriti bijeda.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
I dok hranom bude trbuh svoj punio, Bog će na nj pustiti jarost svoga gnjeva, sasut' dažd strelica na meso njegovo.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Ako i izmakne gvozdenom oružju, luk će mjedeni njega prostrijeliti.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Strijelu bi izvuk'o, al' mu probi leđa, a šiljak blistavi viri mu iz žuči. Kamo god krenuo, strepnje ga vrebaju,
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
na njega tmine sve tajom očekuju. Vatra ga ništi, ni od kog zapaljena, i proždire sve pod njegovim šatorom.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Gle, nebo krivicu njegovu otkriva i čitava zemlja na njega se diže.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Njegovu će kuću raznijeti poplava, otplaviti je u dan Božje jarosti.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Takvu sudbinu Bog priprema zlikovcu i takvu baštinu on mu dosuđuje.”
