Jób 19

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

Y respondió Job, y dijo:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

¿Hasta cuándo angustiaréis mi alma: y me moleréis con palabras?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

Ya me habéis avergonzado diez veces: no tenéis vergüenza de afrentarme.

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

Sea así, que de cierto yo haya errado: conmigo se quedará mi yerro.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

Mas si vosotros os engrandeciereis contra mí, y redarguyereis contra mí mi oprobrio:

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

Sabéd ahora, que Dios, me trastornó, y trajo al derredor su red sobre mí.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

He aquí, yo clamaré agravio, y no seré oído: daré voces, y no habrá juicio.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Cercó de vallado mi camino, y no pasaré; y sobre mis veredas puso tinieblas.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

Quitóme mi honra, y quitó la corona de mi cabeza.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Arrancóme al derredor, y me fui; e hizo ir, como de un árbol, mi esperanza.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

E hizo inflamar contra mí su furor; y contóme a sí entre sus enemigos.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

Vinieron sus ejércitos a una, y trillaron sobre mí su camino; y asentaron campo en derredor de mi tienda.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Mis hermanos hizo alejar de mí, y mis conocidos ciertamente se extrañaron de mí.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

Mis parientes se detuvieron; y mis conocidos se olvidaron de mí.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

Los moradores de mi casa, y mis criadas, me tuvieron por extraño: extraño fui yo en sus ojos.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

Llamé a mi siervo, y no respondió; de mi propia boca le rogaba.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

Mi aliento fue hecho extraño a mi mujer, y por los hijos de mi vientre le rogaba.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Aun los muchachos me menospreciaron: en levantándome, luego hablaban contra mí.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Todos los varones de mi secreto me aborrecieron; y los que yo amaba, se tornaron contra mí.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Mi hueso se pegó a mi piel y a mi carne, y he escapado con el cuero de mis dientes.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

¡Oh vosotros mis amigos tenéd compasión de mí, tenéd compasión de mí! porque la mano de Dios me ha tocado.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

¿Por qué me perseguís como Dios, y no os hartáis de mis carnes?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

¿Quién diese ahora que mis palabras fuesen escritas? ¿Quién diese que se escribiesen en un libro?

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

¿Qué con cincel de hierro y con plomo fuesen en piedra esculpidas para siempre?

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

Yo sé que mi Redentor vive, y que al fin se levantará sobre el polvo.

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

Y después, desde este mi roto cuero, y desde mi propia carne tengo de ver a Dios:

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

Al cual yo tengo de ver por mí, y mis ojos le han de ver, y no otro, [aunque] mis riñones se consuman dentro de mí.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

¿Por qué no decís: Por qué le perseguimos? pues que la raíz del negocio se halla en mí.

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

Teméd a vosotros delante de la espada; porque la ira de la espada de las maldades viene: porque sepáis que hay juicio.