Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Porém Jó respondeu dizendo:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Até quando atormentareis minha alma, e me quebrantareis com palavras?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Já dez vezes me humilhastes; não tendes vergonha em me maltratar.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Mesmo se eu tiver errado, meu erro cabe apenas a mim.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Visto que vos exaltais contra mim, e contra mim usais minha desgraça,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Sabei, pois, que foi Deus que me transtornou, e [com] sua rede me cercou.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Eis que eu clamo: Violência! Porém não sou respondido; grito, porém não há justiça.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Ele entrincheirou meu caminho, de modo que não consigo passar; e pôs trevas sobre minhas veredas.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Ele me despojou de minha honra, e tirou a coroa de minha cabeça.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Ele me derrubou por todos os lados, e pereço; e arrancou minha esperança como a uma árvore.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
E fez inflamar contra mim sua ira, e me considerou para consigo como a [um de] seus inimigos.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Juntas vieram suas tropas; prepararam contra mim seu caminho, e se acamparam ao redor de minha tenda.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Ele afastou meus irmãos para longe de mim; e os que me conheciam agora me estranham.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Meus parentes [me] deixaram, e meus conhecidos se esqueceram de mim.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Os moradores de minha casa e minhas servas me tiveram por estranho; estrangeiro me tornei em seus olhos.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Chamei a meu servo, e ele não respondeu; de minha própria boca eu lhe suplicava.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Meu hálito é estranho à minha mulher, e sou repugnante aos filhos de minha mãe.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Até os meninos me desprezam; quando eu me levanto, falam contra mim.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Todos os meus amigos próximos me abominam; e [até] aqueles que eu amava se viraram contra mim.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Meus ossos se grudaram à minha pele e à minha carne; e escapei [só] com a pele de meus dentes.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Compadecei-vos de mim, meus amigos, compadecei-vos de mim; pois a mão de Deus me tocou.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Por que vós me perseguis como Deus, e não vos fartais de minhas carne?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Ah se minhas palavras fossem escritas! Ah se fossem escritas em um livro!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
Que com ponta de ferro e com chumbo fossem esculpidas em pedra para sempre!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Pois eu sei que meu Redentor vive, e ao fim se levantará sobre a terra;
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
E mesmo depois de consumida minha pele, então em minha carne verei a Deus;
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Ao qual eu verei para mim, e meus olhos [o] verão, e não outro. [Isto é o que] minhas entranhas anseiam dentro de mim.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Se disserdes: Como o perseguiremos? Pois a raiz do problema se acha em mim,
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Temei vós mesmos a espada; pois furor [há nos] castigos pela espada; para que [assim] saibais que [haverá] julgamento.
