Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Aa le hoe ty natoi’ Iobe:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Pak’ombia nahareo ro mbe hampiojeoje ty troko naho hampipinepinek’ahy an-tsaontsy?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Im-polo ty nañonjira’ areo ahiko vaho tsy mahasalats’ anahareo ty mañaraty ahy.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Aa naho nitò t’ie nandilatse, le midoñ’ amako avao i tahiñey.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Naho mivongevòngek’ amako nahareo manisý ahy amo injekoo,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Le mahafohina te nifotetse amako, t’i Andrianañahare vaho narikato’e amako ty harato’e.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Mitoreo iraho fa nikatramoeñe fe tsy amam-pañaoñe; mikanjy, fe tsy añomean-to.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Finahepahe’e ty lalako tsy handenàko, naho napo’e añ’oloñoloko ao ty ieñe.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Nampikorendahe’e amako ty engeko, vaho nafaha’e an-dohako ao i sabakam-bolonahetsey.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Narotsa’e mb’etia mb’atia, le fa añe iraho: ombota’e hoe hatae ty fitamàko.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Nasoleba’e amako ka ty haviñera’e vaho atao’e ho rafelahi’e.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Mitotoke amako o lahindefo’eo, mitoañe mb’amako le mitobe añariary i kibohokoy.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Napo’e lavitse ahy o rahalahikoo, vaho fonga alik’amako o nimpiamakoo.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Namorintseñe ahy o longokoo, nañaliño ahy o rañekoo.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
O mitobok’ añ’anjombakoo, naho o anak’ampatakoo, songa manao ahy ho ambahiny, toe renetane am-pahaisaha’e.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Tokaveko ty mpitoroko, fe tsy manoiñe, ndra te itoreovam-bavako.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mampangorý i valiko ty kofòko, vaho heje’ ty amorin-dreneko.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Manirìk’ahy o anak’ajalahio, ie miongake iraho, onjira’ iareo.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Malaiñ’ahy iaby o atehenakoo; tsambolitio’ o nikokoakoo.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mipitek’ ami’ty holiko naho ami’ty nofoko o taolakoo, vaho an-tain-tsìko avao ty nimolaoreko.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Tretrezo iraho, iferenaiño, ry rañeko; fa nipaok’ ahy ty fitàn’Añahare.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Ino ty ampisoaña’ areo ahy hoe t’ie Andrianañahare? Tsy mahaeneñ’ anahareo hao o holikoo?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Ee te nisokireñe o volako zao! Lonike t’ie nipatereñe am-boke ao!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
Ee any t’ie sokirañe an-tsantilò viñe naho firake am-bato tsy ho modo!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Fa naho izaho, apotako te veloñe i Mpijebañ’ahikoy, ie hijohañe ambone’ o lembokeo an-tsengaha’e añe.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Le ie fa momoke ty holiko— ty mianto toy, ho treako boak’ ami’ty nofoko t’i Andrianañahare;
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Eka, hahatrea Aze iraho; o masokoo ro hahaisak’ aze fa tsy ty ila’e. Momoke o añ’ovakoo!
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Hera hanao ty hoe nahareo: Akore ty hampisoañan-tikañ’ aze? Ino ty lengo’e ho tendreke hanesehañ’ aze?
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Mihembaña amy fibaray; amy te minday falilovam-pibara o haviñerañeo, hahafohina’ areo te eo ty zaka.
