Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Und Hiob antwortete und sprach:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Wie lange wollt ihr doch meine Seele betrüben und mich mit euren Reden niederdrücken?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Ihr habt mich nun zehnmal geschmäht; schämt ihr euch nicht, mich so zu mißhandeln?
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Habe ich aber gefehlt, so trifft doch wahrlich mein Vergehen mich selbst!
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Wollt ihr aber wirklich großtun gegen mich und mir meine Schmach vorwerfen,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
so erkennet doch, daß Gott mich gebeugt und sein Netz über mich geworfen hat.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Klage ich über Gewalttätigkeit, so erhalte ich keine Antwort, und schreie ich um Hilfe, so finde ich kein Recht.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Undurchdringlich hat er mir den Weg verzäunt und über meine Pfade Finsternis gebreitet.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Er hat mich meiner Herrlichkeit entkleidet und mir die Krone vom Haupte weggenommen.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Er hat mich gänzlich niedergerissen, so daß ich vergehe, und hat meine Hoffnung entwurzelt wie einen Baum.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Sein Zorn ist wider mich entbrannt, und er sieht mich an als seinen Feind.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Seine Scharen rücken allzumal aus und bahnen sich einen Weg gegen mich und lagern sich um meine Hütte her.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Meine Brüder hat er von mir verscheucht, und die mich kennen, tun fremd gegen mich.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Meine Verwandten bleiben aus, und meine Bekannten verlassen mich.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Meine Hausgenossen und meine Mägde halten mich für einen Fremden, sie sehen mich als einen Unbekannten an.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Rufe ich meinen Knecht, so antwortet er mir nicht, ich muß ihn mit meinem Munde anflehen.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mein Atem ist meinem Weibe zuwider und mein Gestank den Söhnen meiner Mutter.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Sogar Buben verachten mich; stehe ich auf, so reden sie wider mich.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Alle meine Vertrauten verabscheuen mich, und die ich liebte, haben sich gegen mich gewandt.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
An meiner Haut und meinem Fleisch klebt mein Gebein, und ich habe kaum noch Haut, um meine Zähne zu behalten.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Erbarmt, erbarmt euch meiner, ihr, meine Freunde, denn die Hand Gottes hat mich getroffen!
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Warum verfolgt ihr mich wie Gott und werdet nicht satt, mich zu zerfleischen?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
O daß doch meine Worte aufgezeichnet und daß sie in ein Buch eingetragen,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
daß sie mit eisernem Griffel in Blei oder auf ewig in einen Felsen gegraben würden:
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Ich weiß, daß mein Erlöser lebt, und er wird zuletzt über dem Staube stehen.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Und nachdem diese meine Hülle zerbrochen ist, alsdann werde ich, von meinem Fleische los, Gott schauen.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Den werde ich mir ansehen, meine Augen werden ihn schauen, ohne [Ihm] fremd zu sein. Es schmachten meine Nieren in mir!
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Denn ihr sprechet: «Wie wollen wir ihn verfolgen!» und die Wurzel der Sache sei in mir zu finden!
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Nehmet euch in acht vor dem Schwert! denn das Schwert wird die Sünden rächen, damit ihr wisset, daß ein Gericht ist.
