Jób 19

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

Hiob antwortete und sprach:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

Was plaget ihr doch meine Seele und peiniget mich mit Worten?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

Ihr habt mich nun zehnmal gehöhnet und schämet euch nicht, daß ihr mich also umtreibet.

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

Irre ich, so irre ich mir.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

Aber ihr erhebet euch wahrlich wider mich und scheltet mich zu meiner Schmach.

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

Merket doch einst, daß mir Gott unrecht tut und hat mich mit seinem Jagestrick umgeben.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

Siehe, ob ich schon schreie über Frevel, so werde ich doch nicht erhöret; ich rufe, und ist kein Recht da.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Er hat meinen Weg verzäunet, daß ich nicht kann hinübergehen, und hat Finsternis auf meinen Steig gestellet.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

Er hat meine Ehre mir ausgezogen und die Krone von meinem Haupt genommen.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Er hat mich zerbrochen um und um und läßt mich gehen, und hat ausgerissen meine Hoffnung wie einen Baum.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Sein Zorn ist über mich ergrimmet, und er achtet mich für seinen Feind.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

Seine Kriegsleute sind miteinander kommen und haben ihren Weg über mich gepflastert und haben sich um meine Hütte her gelagert.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Er hat meine Brüder ferne von mir getan, und meine Verwandten sind mir fremd worden.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

Meine Nächsten haben sich entzogen, und meine Freunde haben mein vergessen.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

Meine Hausgenossen und meine Mägde achten mich für fremd, ich bin unbekannt worden vor ihren Augen.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

Ich rief meinem Knecht, und er antwortete mir nicht; ich mußte ihm flehen mit eigenem Munde.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

Mein Weib stellet sich fremd, wenn ich ihr rufe; ich muß flehen den Kindern meines Leibes.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Auch die jungen Kinder geben nichts auf mich; wenn ich mich wider sie setze, so geben sie mir böse Worte.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Alle meine Getreuen haben Greuel an mir; und die ich liebhatte, haben sich wider mich gekehret.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Mein Gebein hanget an meiner Haut und Fleisch, und kann meine Zähne mit der Haut nicht bedecken.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

Erbarmet euch mein, erbarmet euch mein, ihr, meine Freunde; denn die Hand Gottes hat mich gerühret.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

Warum verfolget ihr mich gleich so wohl als Gott und könnet meines Fleisches nicht satt werden?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

Ach, daß meine Reden geschrieben würden! Ach, daß sie in ein Buch gestellet würden,

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

mit einem eisernen Griffel auf Blei und zu ewigem Gedächtnis in einen Fels gehauen würden!

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

Aber ich weiß, daß mein Erlöser lebet; und er wird mich hernach aus der Erde auferwecken;

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

und werde danach mit dieser meiner Haut umgeben werden und werde in meinem Fleisch Gott sehen.

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

Denselben werde ich mir sehen, und meine Augen werden ihn schauen, und kein Fremder. Meine Nieren sind verzehret in meinem Schoß.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

Denn ihr sprechet: Wie wollen wir ihn verfolgen und eine Sache zu ihm finden?

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

Fürchtet euch vor dem Schwert; denn das Schwert ist der Zorn über die Missetat, auf daß ihr wisset, daß ein Gericht sei.