Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Darauf erwidert Job und spricht:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
"Wie lange peinigt ihr mich noch, zermartert mich mit euren Worten?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Wohl dutzendmal versuchtet ihr, mir eine Niederlage zu bereiten. Ihr schämt euch nicht, zum Angriff gegen mich zu schreiten.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Ist's wahr, daß wirklich ich geirrt und daß im Irrtum ich verharre?
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Wollt ihr gar groß tun gegen mich, so müßt ihr meine Schande mir beweisen.
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
So seht doch ein, daß Gott mir Hindernisse legt! Er hat mich in sein Netz verstrickt.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Ich schreie: 'Ha, Gewalttat'; niemand hört's. Ich rufe, und mein Recht bleibt aus.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Er hat mir meinen Weg verbaut, und meinen Pfad in Finsternis gehüllt.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Der Ehre hat er mich beraubt, die Krone mir vom Haupt gerissen,
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
zerschmettert mich, daß ich zerfahren und reißt, wie einen Baum, so mir das Hoffen aus.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Sein Zorn ist wider mich entbrannt; er achtet mich als seinen Feind.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
All seine Scharen rücken an, erbauen einen Damm gerade auf mich zu und lagern rings sich um mein Zelt.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Mich lassen meine Brüder; Vertraute gehen von mir.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Nachbarn und Freunde bleiben aus, und meines Hauses Schützlinge vergessen mich.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Die Mägde achten mich für einen Fremden; ein Unbekannter bin ich ihnen.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Der Knecht hört nicht, wenn ich ihn rufe; ich muß ihn buchstäblich aufsuchen.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Und für mein Weib ist meine Zuneigung ein Ekel und meine Zärtlichkeiten meinen eigenen Kindern.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Sogar die Buben, sie verachten mich; sie spotten meiner, wenn ich mich erhebe.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Die Mindesten aus meinem Kreis verabscheun mich; es wenden, die ich gerngehabt, sich gegen mich.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
An meiner Haut, an meinem Fleisch klebt mein Gebein; mit meinen Narben bin ich einzig da.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Erbarmet euch! Erbarmet euch, ihr meine Freunde! Denn Gottes Hand hat mich getroffen.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Warum verfolgt ihr mich wie Gott? Habt ihr an mir noch nicht genug?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Ach, möchten meine Worte aufgezeichnet und in ein Buch geschrieben werden,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
auf Blei mit Eisenstift, auf ewig in den Fels gehauen!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Ich weiß bestimmt, für mich lebt ein Verteidiger, und schließlich tritt er doch auf Erden auf.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Dann ändert sich mein Körper hier; ich schaue Gott in meinem Leibe.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Den ich für mich ersehne, den sehe ich allein und niemand sonst; mag auch das Herz mir in der Brust hinschwinden.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Ihr sprechet ja: 'Womit nur wollen gegen ihn wir vorgehen, da doch der Hauptgrund jetzt bei ihm gefunden ist?'
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Nur hütet euch vor der Verleumdung! Verleumdung ist ja Gift und Sünde, daß ihr erfahrt, was richten heißt."
