Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Job prit la parole et dit:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Jusques à quand affligerez-vous mon âme, Et m’écraserez-vous de vos discours?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Voilà dix fois que vous m’outragez; N’avez-vous pas honte de m’étourdir ainsi?
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Si réellement j’ai péché, Seul j’en suis responsable.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Pensez-vous me traiter avec hauteur? Pensez-vous démontrer que je suis coupable?
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Sachez alors que c’est Dieu qui me poursuit, Et qui m’enveloppe de son filet.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Voici, je crie à la violence, et nul ne répond; J’implore justice, et point de justice!
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Il m’a fermé toute issue, et je ne puis passer; Il a répandu des ténèbres sur mes sentiers.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Il m’a dépouillé de ma gloire, Il a enlevé la couronne de ma tête.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Il m’a brisé de toutes parts, et je m’en vais; Il a arraché mon espérance comme un arbre.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Il s’est enflammé de colère contre moi, Il m’a traité comme l’un de ses ennemis.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Ses troupes se sont de concert mises en marche, Elles se sont frayées leur chemin jusqu’à moi, Elles ont campé autour de ma tente.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Il a éloigné de moi mes frères, Et mes amis se sont détournés de moi;
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Je suis abandonné de mes proches, Je suis oublié de mes intimes.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Je suis un étranger pour mes serviteurs et mes servantes, Je ne suis plus à leurs yeux qu’un inconnu.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
J’appelle mon serviteur, et il ne répond pas; Je le supplie de ma bouche, et c’est en vain.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mon humeur est à charge à ma femme, Et ma plainte aux fils de mes entrailles.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Je suis méprisé même par des enfants; Si je me lève, je reçois leurs insultes.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Ceux que j’avais pour confidents m’ont en horreur, Ceux que j’aimais se sont tournés contre moi.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mes os sont attachés à ma peau et à ma chair; Il ne me reste que la peau des dents.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Ayez pitié, ayez pitié de moi, vous, mes amis! Car la main de Dieu m’a frappé.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Pourquoi me poursuivre comme Dieu me poursuit? Pourquoi vous montrer insatiables de ma chair?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Oh! Je voudrais que mes paroles fussent écrites, Qu’elles fussent écrites dans un livre;
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
Je voudrais qu’avec un burin de fer et avec du plomb Elles fussent pour toujours gravées dans le roc…
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Mais je sais que mon rédempteur est vivant, Et qu’il se lèvera le dernier sur la terre.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Quand ma peau sera détruite, il se lèvera; Quand je n’aurai plus de chair, je verrai Dieu.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Je le verrai, et il me sera favorable; Mes yeux le verront, et non ceux d’un autre; Mon âme languit d’attente au-dedans de moi.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Vous direz alors: Pourquoi le poursuivions-nous? Car la justice de ma cause sera reconnue.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Craignez pour vous le glaive: Les châtiments par le glaive sont terribles! Et sachez qu’il y a un jugement.
