Jób 19

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

Job reprit la parole et dit:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

Jusqu’à quand contristerez-vous mon âme et m’accablerez-vous de vos discours?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

Voilà dix fois que vous m’injuriez; vous ne rougissez pas de me torturer.

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

Mais soit! Admettons que j’aie des torts: ces torts ne pèseraient que sur moi.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

Quant à vous, si vraiment vous prétendez vous grandir à mes dépens et me reprocher la honte où je suis réduit,

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

sachez donc que c’est Dieu qui m’a fait un passe-droit, et qui m’a enveloppé de ses embûches.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

Quoi! Je crie à la violence et ne trouve point d’écho; j’appelle au secours, et de justice point!

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Il m’a barré la route, impossible de passer; sur mes sentiers, il a répandu les ténèbres.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

Il m’a dépouillé de mon honneur; il a enlevé la couronne de ma tête.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Il m’a démoli de fond en comble, et je me suis écroulé; il a arraché comme un arbre mon espérance.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

II a enflammé sa colère contre moi; il m’a traité comme ses ennemis.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

Ses hordes arrivent en masse, se fraient un chemin contre moi et mettent le siège autour de ma tente.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Mes frères, il les a éloignés de moi, mes amis ne sont plus que des étrangers pour moi.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

Mes proches m’ont délaissé, mes intimes m’ont oublié.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

Les gens de ma maison, mes propres servantes me considèrent comme un intrus; je suis devenu un inconnu à leurs yeux.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

J’Appelle mon serviteur: il ne répond pas; je suis obligé de le supplier de ma bouche.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

Mon haleine est odieuse à ma femme et mes caresses aux fils de mes entrailles,

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Même de jeunes enfants me montrent leur dédain; quand je veux me lever, ils manifestent contre moi.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Tous mes fidèles confidents m’ont pris en horreur, et ceux que j’aimais se sont tournés contre moi.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Mes os sont collés à ma peau et à ma chair; je n’ai sauvé du désastre que la peau de mes dents.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

Ah! Pitié, pitié, vous mes amis! Vous voyez que la main de Dieu m’a frappé.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

Pourquoi me persécutez-vous à l’exemple de Dieu? Pourquoi êtes-vous insatiables de ma chair?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

Plût à Dieu que mes paroles fussent mises par écrit, qu’elles fussent burinées dans le livre!

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

Qu’avec un stylet de fer et de plomb, elles fussent gravées pour toujours dans le roc!

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

Je sais bien, moi, que mon sauveur vit, et qu’à la fin il se manifestera sur la terre.

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

Après que ma peau, que voilà, sera complètement tombée, libéré de ma chair, je verrai Dieu!

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

Oui, je le contemplerai moi-même pour mon bien, mes yeux le verront, non ceux d’un autre. Mon cœur se consume d’attente dans mon sein.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

Que si donc vous dites: "Comme nous allons nous acharner contre lui!" le fond du débat tenant à ma personne,

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

eh bien, ayez peur du glaive, car l’emportement dont vous faites preuve est un crime passible du glaive! Ainsi vous apprendrez qu’il y a une justice.