Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Et Job répondit et dit:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Jusques à quand affligerez-vous mon âme, et m’accablerez-vous de paroles?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Voilà dix fois que vous m’avez outragé, vous n’avez pas honte de m’étourdir.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Mais si vraiment j’ai erré, mon erreur demeure avec moi.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Si réellement vous voulez vous élever contre moi et faire valoir mon opprobre contre moi,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Sachez donc que c’est Dieu qui me renverse et qui m’entoure de son filet.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Voici, je crie à la violence, et je ne suis pas exaucé; je pousse des cris, et il n’y a pas de jugement.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Il a fermé mon chemin et je ne puis passer, et il a mis des ténèbres sur mes sentiers;
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Il m’a dépouillé de ma gloire et a ôté la couronne de dessus ma tête;
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Il m’a détruit de tous côtés, et je m’en vais; il a arraché mon espérance comme un arbre.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Il a allumé contre moi sa colère, et il m’a tenu pour l’un de ses ennemis.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Ses troupes sont venues ensemble, et elles ont dressé en chaussée leur chemin contre moi et se sont campées autour de ma tente.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Il a éloigné de moi mes frères, et ceux de ma connaissance me sont devenus entièrement étrangers;
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Mes proches m’ont délaissé, et ceux que je connaissais m’ont oublié.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Ceux qui séjournent dans ma maison et mes servantes me tiennent pour un étranger; je suis à leurs yeux comme un homme du dehors.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
J’ai appelé mon serviteur, et il n’a pas répondu; de ma bouche je l’ai supplié.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mon haleine est étrangère à ma femme, et ma supplication, aux fils du sein de ma mère.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Même les petits enfants me méprisent; je me lève, et ils parlent contre moi.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Tous les hommes de mon intimité m’ont en horreur, et ceux que j’aimais se sont tournés contre moi.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mes os s’attachent à ma peau et à ma chair, et j’ai échappé avec la peau de mes dents!
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Ayez pitié de moi, ayez pitié de moi, vous mes amis! car la main de Dieu m’a atteint.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Pourquoi, comme Dieu, me poursuivez-vous et n’êtes-vous pas rassasiés de ma chair?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Oh! si seulement mes paroles étaient écrites! si seulement elles étaient inscrites dans un livre,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
Avec un style de fer et du plomb, et gravées dans le roc pour toujours!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Et moi, je sais que mon rédempteur est vivant, et que, le dernier, il sera debout sur la terre;
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Et après ma peau, ceci sera détruit, et de ma chair je verrai Dieu,
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Que je verrai, moi, pour moi-même; et mes yeux [le] verront, et non un autre: – mes reins se consument dans mon sein.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Si vous dites: Comment le poursuivrons-nous? et que la racine de la chose se trouve en moi,
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Tremblez pour vous-mêmes devant l’épée! car l’épée est l’instrument de la fureur contre les iniquités; afin que vous sachiez qu’il y a un jugement!
