Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
And Job answereth and saith: —
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Till when do ye afflict my soul, And bruise me with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
These ten times ye put me to shame, ye blush not. Ye make yourselves strange to me —
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
And also — truly, I have erred, With me doth my error remain.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
If, truly, over me ye magnify yourselves, And decide against me my reproach;
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Know now, that God turned me upside down, And His net against me hath set round,
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Lo, I cry out — violence, and am not answered, I cry aloud, and there is no judgment.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
My way He hedged up, and I pass not over, And on my paths darkness He placeth.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Mine honour from off me He hath stripped, And He turneth the crown from my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He breaketh me down round about, and I go, And removeth like a tree my hope.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
And He kindleth against me His anger, And reckoneth me to Him as His adversaries.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Come in do His troops together, And they raise up against me their way, And encamp round about my tent.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
My brethren from me He hath put far off, And mine acquaintances surely Have been estranged from me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Ceased have my neighbours And my familiar friends have forgotten me,
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Sojourners of my house and my maids, For a stranger reckon me: An alien I have been in their eyes.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
To my servant I have called, And he doth not answer, With my mouth I make supplication to him.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My spirit is strange to my wife, And my favours to the sons of my [mother's] womb.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Also sucklings have despised me, I rise, and they speak against me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Abominate me do all the men of my counsel, And those I have loved, Have been turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
To my skin and to my flesh Cleaved hath my bone, And I deliver myself with the skin of my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Pity me, pity me, ye my friends, For the hand of God hath stricken against me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why do you pursue me as God? And with my flesh are not satisfied?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Who doth grant now, That my words may be written? Who doth grant that in a book they may be graven?
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
With a pen of iron and lead — For ever in a rock they may be hewn.
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
That — I have known my Redeemer, The Living and the Last, For the dust he doth rise.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And after my skin hath compassed this [body], Then from my flesh I see God:
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom I — I see on my side, And mine eyes have beheld, and not a stranger, Consumed have been my reins in my bosom.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
But ye say, 'Why do we pursue after him?' And the root of the matter hath been found in me.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Be ye afraid because of the sword, For furious [are] the punishments of the sword, That ye may know that [there is] a judgment.
