Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
How long will ye vex my soul, and break me in pieces with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
These ten times have ye reproached me: ye are not ashamed [that] ye make yourselves strange to me.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
And be it indeed [that] I have erred, my error remaineth with myself.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
If indeed ye will magnify [yourselves] against me, and plead against me my reproach:
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Know now that God hath overthrown me, and hath encompassed me with his net.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Behold, I cry out of wrong, but I am not heard: I cry aloud, but [there is] no judgment.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
He hath fenced up my way that I cannot pass, and he hath set darkness in my paths.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
He hath stripped me of my glory, and taken the crown [from] my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He hath destroyed me on every side, and I am gone: and my hope hath he removed like a tree.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
He hath also kindled his wrath against me, and he counteth me to him as [one of] his enemies.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
His troops come together, and raise up their way against me, and encamp around my tabernacle.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
He hath put my brethren far from me, and my acquaintance are verily estranged from me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
My kinsmen have failed, and my familiar friends have forgotten me.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
They that dwell in my house, and my maids, count me for a stranger: I am an alien in their sight.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
I called my servant, and he gave [me] no answer; I entreated him with my mouth.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My breath is strange to my wife, though I entreated for the children's [sake] of my own body.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Yes, young children despised me; I arose, and they spoke against me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
All my intimate friends abhorred me: and they whom I loved are turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
My bone cleaveth to my skin and to my flesh, and I have escaped with the skin of my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Have pity upon me, have pity upon me, O ye my friends; for the hand of God hath touched me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why do ye persecute me as God, and are not satisfied with my flesh?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Oh that my words were now written! oh that they were printed in a book!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
That they were graven with an iron pen in lead, in the rock for ever!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
For I know [that] my redeemer liveth, and [that] he will stand at the latter [day] upon the earth:
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And [though] after my skin [worms] destroy this [body], yet in my flesh shall I see God:
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom I shall see for myself, and my eyes shall behold, and not another; [though] my reins be consumed within me.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
But ye would say, Why persecute we him, seeing the root of the matter is found in me?
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Be ye afraid of the sword: for wrath [bringeth] the punishments of the sword, that ye may know [there] is a judgment.
