Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Then responded Job, and said: —
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
How long will ye grieve my soul? or crush me with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
These ten times, have ye reviled me, Shameless ye wrong me.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
And even if indeed I have erred, with myself lodgeth mine error.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
If indeed, against me, ye must needs magnify yourselves, and plead, against me, my reproach.
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Know, then, that, God, hath overthrown me, and, within his net, enclosed me.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Lo! I cry—out: Violence! but receive no answer, I cry aloud, but there is no vindication;
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
My way, hath he walled up, that I cannot pass, and, upon my paths, hath he made darkness rest;
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
My glory—from off me, hath he stripped, and hath removed the crown of my head;
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He hath ruined me on every side, and I am gone, and he hath taken away—like a tree—my hope;
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Yea he hath kindled against me his anger, and accounted me towards him like unto his adversaries;
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Together, enter his troops and have cast up, against me, their mound, and have encamped all around my tent;
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
My Brethren—from beside me, hath he moved far away, and, mine acquaintance, are wholly estranged from me;
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Failed me, have my near of kin, and, mine intimate acquaintances, have forgotten me;
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Ye guests of my house and my maidens, A stranger, have ye accounted me, An alien, have I become in their eyes;
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
To mine own servant, I called, and he would not answer, With mine own mouth, I kept entreating him;
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My breath, is strange to my wife, and I am loathsome to the sons of my own mother;
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Even young children, despise me, I rise up, and they speak against me;
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
All the men of mine intimate circle abhor me, and, these whom I loved, have turned against me;
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Unto my skin and unto my flesh, have my bones cleaved, and I have escaped with the akin of my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Pity me! pity me! ye, my friends, for, the hand of GOD, hath stricken me!
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Wherefore should ye persecute me as GOD? and, with my flesh, should not he satisfied?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Oh, then, that my words, could be written, Oh that, in a record, they could be inscribed:
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
That, with a stylus of iron and [with] lead, for all time—in the rock, they could be graven!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
But, I, know that, my redeemer, liveth, and, as the Last over [my] dust, will he arise;
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And, though, after my skin is struck off, this [followeth], yet, apart from my flesh, shall I see GOD:
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom, I myself, shall see, on my side, and, mine own eyes, [shall] have looked upon, and not those of a stranger. Exhausted are my deepest desires in my bosom!
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Surely ye should say—Why should we persecute him? seeing, the root of the matter, is found in me.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Be ye afraid—on your part—of the face of the sword, because, wrath, [bringeth] the punishments of the sword, to the end ye may know the Almighty.
