Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Then answered Job, and said,
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
How long will ye grieve my soul, and crush me with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
These ten times have ye reproached me: ye are not ashamed when ye show yourselves as strangers to me.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Yea, if it be indeed that I have erred, let my error remain with myself.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
But if indeed ye wish to magnify yourselves above me, and to prove against me my disgrace:
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Then know for certain that God hath bent me down, and hath laid his net all around me.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Behold, I cry out concerning the violence [done me], but I am not answered: I entreat aloud, but there is no justice.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
My road hath he fenced up, so that I cannot pass out; and on my paths he placeth darkness.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
My glory hath he stripped from me, and removed the crown of my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He hath pulled me down on every side, and I am going hence; and he hath rooted up like a tree my hope.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
He hath also kindled against me his wrath, and he counteth me with himself as one of his adversaries.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Altogether come on his troops, and make level against me their way, and encamp round about my tent.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
My brothers hath he removed far from me, and my acquaintance are entirely estranged from me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
My near of kin have withdrawn, and those befriended by me have forgotten me.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Ye that sojourn in my house, and my maid-servants, regard me as a stranger: an alien am I become in their eyes.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
I call for my servant, but he will not answer, though I were to entreat him with my mouth.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My breath is become nauseous to my wife, and my caressing, to the children of my own body.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Yea, children even despise me: I rise up, but they speak against me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
All that have had my confidence abominate me; and those whom I have loved are turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
To my skin and to my flesh my bones do cleave, and I must sustain myself with the gums of my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Spare me, spare me, O ye, my friends; for the hand of God hath touched me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why will ye persecute me as God [hath done], and will never be satisfied with my flesh?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Oh who would but grant, that my words might be written down! oh who would grant that they were entered in a book!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
That they were hewn with an iron pen and [blackened with] lead for eternity in the hard rock!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
And well I know that my redeemer liveth, and that he will remain as the last after the creatures of the dust [are passed away];
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And after my skin is cut to pieces will this be: and then freed from my body shall I behold God;
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom I shall myself behold to my happiness, and whom my eyes will see, and not as a stranger, [when even] my reins are consumed within my bosom.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
But if ye should say, How will we pursue him? seeing the root of the matter is found in me:
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Then have dread for yourselves of the sword; for the wrath [which ye excite] is an iniquity that bringeth the sword; in order that ye may know there is one that judgeth [in the world].
