Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
And Job made answer and said,
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
How long will you make my life bitter, crushing me with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Ten times now you have made sport of me; it gives you no sense of shame to do me wrong.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
And, truly, if I have been in error, the effect of my error is only on myself.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
If you make yourselves great against me, using my punishment as an argument against me,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Be certain that it is God who has done me wrong, and has taken me in his net.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Truly, I make an outcry against the violent man, but there is no answer: I give a cry for help, but no one takes up my cause.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
My way is walled up by him so that I may not go by: he has made my roads dark.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
He has put off my glory from me, and taken the crown from my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
I am broken down by him on every side, and I am gone; my hope is uprooted like a tree.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
His wrath is burning against me, and I am to him as one of his haters.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
His armies come on together, they make their road high against me, and put up their tents round mine.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
He has taken my brothers far away from me; they have seen my fate and have become strange to me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
My relations and my near friends have given me up, and those living in my house have put me out of their minds.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
I am strange to my women-servants, and seem to them as one from another country.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
At my cry my servant gives me no answer, and I have to make a prayer to him.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My breath is strange to my wife, and I am disgusting to the offspring of my mother's body.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Even young children have no respect for me; when I get up their backs are turned on me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
All the men of my circle keep away from me; and those dear to me are turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
My bones are joined to my skin, and I have got away with my flesh in my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Have pity on me, have pity on me, O my friends! for the hand of God is on me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why are you cruel to me, like God, for ever saying evil against me?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
If only my words might be recorded! if they might be put in writing in a book!
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
And with an iron pen and lead be cut into the rock for ever!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
But I am certain that he who will take up my cause is living, and that in time to come he will take his place on the dust;
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And ... without my flesh I will see God;
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom I will see on my side, and not as one strange to me. My heart is broken with desire.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
If you say, How cruel we will be to him! because the root of sin is clearly in him:
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Be in fear of the sword, for the sword is the punishment for such things, so that you may be certain that there is a judge.
