Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Så tog Job til Orde og svarede:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
"Hvor længe vil I krænke min Sjæl og slå mig sønder med Ord?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
I håner mig nu for tiende Gang, mishandler mig uden Skam.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Har jeg da virkelig fejlet, hænger der Fejl ved mig?
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Eller gør I jer store imod mig og revser mig ved at smæde?
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Så vid da, at Gud har bøjet min Ret, omspændt mig med sit Net.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Se, jeg skriger: Vold! men får ikke Svar, råber om Hjælp, der er ingen Ret.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Han spærred min Vej, jeg kom ikke frem, han hylled mine Stier i Mørke;
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
han klædte mig af for min Ære, berøved mit Hoved Kronen,
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
brød mig ned overalt, så jeg må bort, oprykked mit Håb som Træet;
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
hans Vrede blussede mod mig, han regner mig for sin Fjende;
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
samlede rykker hans Flokke frem og bryder sig Vej imod mig, de lejrer sig om mit Telt.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Mine Brødre har fjernet sig fra mig, Venner er fremmede for mig,
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
mine nærmeste og Hendinge holder sig fra mig, de, der er i mit Hus, har glemt mig;
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
mine Piger regner mig for en fremmed, vildfremmed er jeg i deres Øjne;
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
ej svarer min Træl, når jeg kalder, jeg må trygle ham med min Mund;
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
ved min Ånde væmmes min Hustru, mine egne Brødre er jeg en Stank;
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
selv Drenge agter mig ringe, når jeg reljser mig, taler de mod mig;
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Standsfælleræmmes til Hobe ved mig, de, jeg elskede, vender sig mod mig.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Benene hænger fast ved min Hud, med Kødet i Tænderne slap jeg bort.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Nåde, mine Venner, Nåde, thi Guds Hånd har rørt mig!
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Hvi forfølger og I mig som Gud og mættes ej af mit Kød?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Ak, gid mine Ord blev skrevet op, blev tegnet op i en Bog,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
med Griffel af Jern, med Bly indristet i Hlippen for evigt!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Men jeg ved, at min Løser lever, over Støvet vil en Forsvarer stå frem.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Når min sønderslidte Hud er borte, skal jeg ud fra mit Kød skue Gud,
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
hvem jeg skal se på min Side; ham skal mine Øjne se, ingen fremmed! Mine Nyrer forgår i mit Indre!
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Når I siger: "Hor vi skal forfølge ham, Sagens Rod vil vi udfinde hos ham!"
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
så tag jer i Vare for Sværdet; thi Vrede rammer de lovløse, at I skal kende, der kommer en Dom!
