Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Men Job svarede og sagde:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
Hvor længe ville I bedrøve min Sjæl og knuse mig med Ord?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
I have nu ti Gange forhaanet mig, I skammede eder ikke ved at overdøve mig.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Og sandelig, om jeg end har faret vild, da bliver jo min Vildfarelse hos mig selv.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Dersom I virkelig vilde ophøje eder imod mig og overbevise mig om min Skam,
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
saa forstaar dog, at Gud har forvendt min Sag og har ladet sit Garn omringe mig.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Se, jeg raaber over Vold, og jeg faar ikke Svar; jeg skriger, og der er ingen Ret.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Han satte Gærde for min Vej, at jeg ikke kan komme over, og han lagde Mørkhed over mine Stier.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Han afførte mig min Ære og borttog mit Hoveds Krone.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Han nedbrød mig trindt omkring, og jeg for bort; han oprykkede mit Haab som et Træ;
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
og han optændte sin Vrede imod mig og agtede mig over for sig som sine Fjender.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
Hans Tropper kom til Hobe og banede sig Vej imod mig, og de lejrede sig trindt omkring mit Telt.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Han fjernede mine Brødre fra mig, og de, som kende mig, holde sig aldeles fremmede for mig.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Mine nærmeste have forladt mig, og mine Kyndinge have glemt mig.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
De, som bo hos mig i mit Hus, og mine Tjenestepiger agte mig som en fremmed, jeg er bleven en Udlænding for deres Øjne.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Jeg kaldte ad min Tjener, og han svarede ikke; med egen Mund maatte jeg bede ham bønligt.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Min Aand er bleven fremmed for min Hustru og min Kærlighed for min Moders Sønner.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Endogsaa Børn foragte mig; staar jeg op, tale de imod mig.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Alle de Mænd, som vare i min Fortrolighed, have Vederstyggelighed til mig, og de, som jeg elskede, have vendt sig imod mig.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Mine Ben hænge ved min Hud og ved mit Kød, og jeg er netop undsluppen med mine Tænders Hud.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Forbarmer eder over mig, forbarmer eder over mig, I, mine Venner! thi Guds Haand har rørt mig.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Hvi forfølge I mig, ligesom Gud, og kunne ikke mættes af mit Kød?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Gid dog mine Ord maatte blive opskrevne, gid de maatte blive prentede i en Bog,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
ja, maatte de med en Jernstil og med Bly blive indhuggede i en Klippe til evig Tid!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Og jeg ved, at min Genløser lever, og at han som den sidste skal staa op over Støvet.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
Og naar min Hud, saaledes sønderslidt, er borte, og jeg er blottet for mit Kød, skal jeg skue Gud,
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
hvem jeg skal skue som den, der er for mig, og hvem mine Øjne skulle se, og ikke en fremmed; mine Nyrer forsmægte i mit Indre.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Naar I sige: Hvor skulle vi dog forfølge ham! — og Sagens Rod skal være funden i mig —:
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Da frygter for Sværdet; thi Vreden rammer Misgerninger, som fortjene Sværdet; paa det I skulle vide, at der er Dom til.
