< Jób 19 >
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
Job progovori i reče:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
“TÓa dokle ćete mučit' dušu moju, dokle ćete me riječima satirat'?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
Već deseti put pogrdiste mene i stid vas nije što me zlostavljate.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Pa ako sam zastranio doista, na meni moja zabluda ostaje.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
Mislite li da ste me nadjačali i krivnju moju da ste dokazali?
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Znajte: Bog je to mene pritisnuo i svojom me je on stegnuo mrežom.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Vičem: 'Nasilje!' - nema odgovora; vapijem - ali za me pravde nema.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
Sa svih strana put mi je zagradio, sve staze moje u tminu zavio.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
Slavu je moju sa mene skinuo, sa moje glave strgnuo je krunu.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
Podsijeca me odasvud te nestajem; k'o drvo, nadu mi je iščupao.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
Raspalio se gnjev njegov na mene i svojim me drži neprijateljem.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
U bojnom redu pristižu mu čete, putove proti meni nasipaju, odasvud moj opkoljavaju šator.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
Od mene su se udaljila braća, otuđili se moji poznanici.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
Nestade bližnjih mojih i znanaca, gosti doma mog zaboraviše me.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Sluškinjama sam svojim kao stranac, neznanac sam u njihovim očima.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
Slugu zovnem, a on ne odgovara i za milost ga moram zaklinjati.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
Mojoj je ženi dah moj omrznuo, gadim se djeci vlastite utrobe.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
I deranima na prezir tek služim, ako se dignem, rugaju se meni.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Pouzdanicima sam svojim mrzak, protiv mene su oni koje ljubljah.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Kosti mi se za kožu prilijepiše, osta mi jedva koža oko zuba.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Smilujte mi se, prijatelji moji, jer Božja me je ruka udarila.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Zašto da me k'o Bog sam progonite, zar se niste moga nasitili mesa?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
O, kad bi se riječi moje zapisale i kad bi se u mjed tvrdu urezale;
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
kad bi se željeznim dlijetom i olovom u spomen vječan u stijenu uklesale!
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
Ja znadem dobro: moj Izbavitelj živi i posljednji će on nad zemljom ustati.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
A kad se probudim, k sebi će me dići: iz svoje ću puti tad vidjeti Boga.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Njega ja ću kao svojega gledati, i očima mojim neće biti stranac: za njime srce mi čezne u grudima.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Kad kažete: 'Kako ćemo ga goniti? Koji ćemo razlog protiv njega naći?',
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
mača tad se bojte: grijehu mač je kazna. Saznat ćete tada da imade suda!”