Jób 18
1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:
Då tok Bildad frå Suah til ords og sagde:
2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.
«Kor lenge driv de jagt på ord? Gjev gaum, lat oss so talast ved!
3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.
Kvi skal me reknast liksom fe, som ureine i dykkar augo?
4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?
Å, du som riv deg sund i sinne, skal jordi øydast for di skuld? Skal fjellet flytjast frå sin stad?
5 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.
Men sløkt vert ljoset for den vonde, og hans åre-eld skal ikkje skina.
6 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.
I tjeldet hans vert ljoset myrkt, og lampa sloknar yver han.
7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.
Hans sterke stig vert snævra inn; han snåvar yver sine planar.
8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.
Hans fot vert fløkt i garnet inn, og upp i netet ferdast han;
9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.
og snara triv um hælen hans, og gildra tek på honom fat.
10 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.
I jordi løynde gildror lurer, og fellor ventar på hans veg.
11 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.
Og rædslor trugar rundt ikring og skræmer han for kvart eit stig.
12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.
Ulukka hungrar etter han, og vondt vil føra han til fall,
13 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.
vil eta kvar ein led og lem, ja, det vil daudens eldste son.
14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.
Hans trygd er rivi frå hans tjeld; du sender han til rædsle-kongen.
15 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.
I huset hans bur framande, det vert strått svåvel på hans bustad.
16 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.
Hans rot i grunnen turkar ut; den høge kruna visnar burt.
17 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.
Hans minne kverv frå jordi burt, og namnlaus vert han vidt og breidt.
18 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.
Frå ljos til myrker driv dei honom og jagar han frå landi burt.
19 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.
Han barnlaus vert i eige folk; i heimen hans slepp ingen undan.
20 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.
Og vestmenn støkk for dagen hans, og austmenn vert av rædsla slegne.
21 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.
Just soleis gjeng det nidings hus, den heim der ingen kjenner Gud.»
