< Jób 17 >

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
MI ALIENTO está corrompido, acórtanse mis días, y me está aparejado el sepulcro.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
No hay conmigo sino escarnecedores, en cuya acrimonia se detienen mis ojos.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Pon ahora, dame fianza para [litigar] contigo: ¿quién tocará ahora mi mano?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Porque [á éstos] has tú escondido su corazón de inteligencia: por tanto, no [los] ensalzarás.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
El que denuncia lisonjas á sus prójimos, los ojos de sus hijos desfallezcan.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
El me ha puesto por parábola de pueblos, y delante [de ellos] he sido como tamboril.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Y mis ojos se oscurecieron de desabrimiento, y mis pensamientos todos son como sombra.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Los rectos se maravillarán de esto, y el inocente se levantará contra el hipócrita.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
No obstante, proseguirá el justo su camino, y el limpio de manos aumentará la fuerza.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Mas volved todos vosotros, y venid ahora, que no hallaré entre vosotros sabio.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Pasáronse mis días, fueron arrancados mis pensamientos, los designios de mi corazón.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Pusieron la noche por día, y la luz se acorta delante de las tinieblas.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
Si yo espero, el sepulcro es mi casa: haré mi cama en las tinieblas. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
A la huesa tengo dicho: Mi padre eres tú; á los gusanos: Mi madre y mi hermana.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
¿Dónde pues estará ahora mi esperanza? y mi esperanza ¿quién la verá?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)
A los rincones de la huesa descenderán, y juntamente descansarán en el polvo. (Sheol h7585)

< Jób 17 >