Jób 17

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Moj dih je pokvarjen, moji dnevi so izumrli, zame so pripravljeni grobovi.

2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Mar niso tukaj z menoj zasmehovalci? Mar moje oko ne vztraja v njihovem izzivanju?

3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Sedaj se ulezi, postavi me v poroštvo s seboj. Kdo je ta, ki bo udaril roki z menoj?

4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Kajti njihovo srce si skril pred razumevanjem, zato jih ne boš povišal.

5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Kdor svojim prijateljem govori prilizovanja, bodo pešale celo oči njegovih otrok.

6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Naredil me je tudi za tarčo posmeha med ljudstvom in poprej sem bil kakor bobnič.

7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Tudi moje oko je zatemnjeno zaradi bridkosti in vsi moji udi so kakor senca.

8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Pošteni možje bodo osupli ob tem in nedolžni se bo razvnel zoper hinavca.

9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Tudi pravični se bo držal svoje poti, kdor pa ima čiste roke, bo močnejši in močnejši.

10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Toda kar se tiče vas vseh, ali se vrnete in torej greste, kajti med vami ne morem najti enega modrega moža.

11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Moji dnevi so minili, moji nameni so zlomljeni, celó misli mojega srca.

12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Noč spreminjajo v dan, svetloba je kratka zaradi teme.

13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)

Če čakam, je moja hiša grob; svojo posteljo sem postlal v temi. (Sheol h7585)

14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Trohnenju sem rekel: ›Ti si moj oče, ‹ ličinki: › Ti si moja mati in moja sestra.‹

15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Kje je sedaj moje upanje? Glede mojega upanja, kdo ga bo videl?

16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)

Šli bodo dol k zapahom jame, ko je naš skupni počitek v prahu.« (Sheol h7585)