< Jób 17 >
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Meu espírito está arruinado, meus dias vão se extinguindo, e a sepultura já etá pronta para mim.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Comigo há ninguém além de zombadores, e meus olhos são obrigados a ficar diante de suas provocações.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Concede-me, por favor, uma garantia para comigo; quem [outro] há que me dê a mão?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Pois aos corações deles tu encobriste do entendimento; portanto não os exaltarás.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Aquele que denuncia a seus amigos em proveito próprio, também os olhos de seus filhos desfalecerão.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Ele tem me posto por ditado de povos, e em meu rosto é onde eles cospem.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Por isso meus olhos se escureceram de mágoa, e todos os membros de meu corpo são como a sombra.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Os íntegros pasmarão sobre isto, e o inocente se levantará contra o hipócrita.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
E o justo prosseguirá seu caminho, e o puro de mãos crescerá em força.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Mas, na verdade, voltai-vos todos vós, e vinde agora, pois sábio nenhum acharei entre vós.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Meus dias se passaram, meus pensamentos foram arrancados, os desejos do meu coração.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Tornaram a noite em dia; a luz se encurta por causa das trevas.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
Se eu esperar, o Xeol será minha casa; nas trevas estenderei minha cama. (Sheol )
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
À cova chamo: Tu és meu pai; e aos vermes: [Sois] minha mãe e minha irmã.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Onde, pois, estaria agora minha esperança? Quanto à minha esperança, quem a poderá ver?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )
Será que ela descerá aos ferrolhos do Xeol? Descansaremos juntos no pó da terra? (Sheol )